Geomorfologie

Globální tektonika a pohyby litosférických desek

  • bloky litosféry1, pomalu se posouvající po částečně roztavené astenosféře
  • desky:
    • velké desky
      • Pacifická
      • Severoamerická
      • Jihoamerická
      • Euroasijská
      • Africká
      • Indická
      • Australská
      • Antarktická
    • malé desky
      • Nazca
      • Kokosová
      • Filipínská
      • Arabská
      • Juan de Fuca
      • Karibská
      • Scotia
      • další menší desky
  • rozhraní
    • konvergentní
      • 1. druhu - podsouvání oceánské desky pod pevninskou (např. podsouvání desky Nazca pod Jihoamerickou)
        • okraj pevninské desky se nazývá aktivním kontinentálním okrajem (opakem je pasivní kontinentální okraj, šelf)
      • 2. druhu - střet dvou pevninských desek (např. střet Indické a Euroasijské desky - vznik Himalájí)
    • divergentní (středooceánský hřeb, vznik nové oceánské kůry) - např. Středoatlantský hřbet
    • transformní (např. Svatoondřejský zlom v Kalifornii - posun Pacifické a Severoamerické desky)
  • 5 stadií vývoje oceánu:
  1. stadium divergence neboli rozpínání, kdy uprostřed vyklenuvší se kůry vznikají prolomy (rifty), jako např. ve východní Africe, provázené zejména bazaltovým vulkanismem a zvýšenou seizmicitou;
  2. stadium úzkého oceánu vyvolané vniknutím moře do prolomu;
  3. stadium rozsáhlého oceánu zvětšujícího se rozšiřováním oceánského dna podél rozpínajících se středooceánských riftů;
  4. stadium subdukce - zatímco předchozí stadia byla vázána na jedinou litosférickou desku (styk kontinentu s oceánem měl ráz tzv. pasivního kontinentálního okraje), při subdukci jde o styk dvou litosférických desek, a to kontinentální s aktivním okrajem a oceánské. Na jejich hranici vzniká oceánský příkop a od kontinentálního okraje se někdy oddělují viz ostrovní oblouky;
  5. stadium kolize je období uzavření oceánu, kdy nakonec kontinenty na sebe narazí a přitom vyvrásní mořské sedimenty za vzniku pásemných pohoří. Hybnou silou všech těchto pochodů je patrně konvekční proudění ve viskózní části svrchního pláště (konvekc, kontinenty, Země).

Vznik a přeměny hornin

  • hornina - soubor minerálů v tuhém stavu
  • podle vzniku lze dělit na sedimentární, přeměněné a vyvřelé. Tyto typy se neustále přeměňují:
The_Cycle_of_Rock_Change.jpg
The_Cycle_of_Rock_Change_2.jpg

Vyvřelé horniny

  • lze dělit podle vzniků na intruzivní a extruzivní
  • typ horniny podle obsažených minerálů (felsické-světlé, mafické-tmavé), minerálové složení určitých extruzivních a intruzivních hornin si odpovídá (např. extruzivní ryolit má žilové složení)
  • zánik
    • chemické zvětrávání
      • hydrolýza (reakce silikátů s vodou)
      • oxidace (reakce s kyslíkem rozpuštěným ve vodě)
      • reakce s kyselinou uhličitou, rozpuštěnou ve vodě

Sedimentární horniny

  • klastické
    • podle velikosti:
      • psefitické (štěrk)
      • psamitické (pískové)
      • aleuritické (prachové)
      • pelitické (jílovité)
    • vznik: vytřídění (při transportu vodou) -> digeneze (přeměna nezpevněného sedimentu v horninu)
  • chemické
    • vysrážením ze slaných roztoků v aridních oblastech
  • organické
    • kaustobiolity

Metamorfované horniny

  • metamorfóza
  • podle míry přeměny:
    • izofázová (minerály se chemicky nemění)
    • alofázová (tvoří se nové minerály)
  • podle rozsahu přeměny
    • kontaktní
    • regionální

Vulkanizmus a zemětřesení.

Exogenní geomorfologické procesy a tvary

Strukturní geomorfologie

  • tvary reliéfu lze dělit podle vzniku:
    • reliéf horizontálních struktur
      • často rozřezaný údolími vodních toků
      • nížiny:
        • pobřežní
        • jezerní
        • fluviální
        • glaciální
        • eolické
    • reliéf nakloněných struktur
      • questy (menší úklon) či kozí hřbety (větší úklon)
  • reliéf vrásových a zlomových struktur
    • klenby (antiklinály), pánve (synklinály)
    • vulkanický reliéf
    • krasový reliéf
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License