Participační mapování (Participatory Mapping)

Participační mapování [1] bylo díky současnému rozvoji moderních prostorových informačních technik (SIT) - zahrnujících vedle GISu také systém GPS, dálkové sledování Země, atd. - využito mnoha komunitami k vytvoření map svých území a využívání zdrojů, které poskytuje. Toto vyjádření nároků na půdu formami srozumitelnými státu pak vedlo k podepisování smluv, kompenzacím za ztrátu půdy a vytváření domorodých teritorií a správy. Dokladem vnímané síly tohoto vyjádření je návrh zákona malajského státu Sarawak, kterým je regulováno mapování takovým způsobem, že se komunitní mapování stává nelegálním.

Používání GIS na lokální úrovni mělo ovšem také nezamýšlené důsledky, mezi něž patří zvýšení výskytu konfliktů mezi komunitami i v jejich rámci, ztráta domorodých koncepcí prostoru a vzrůstající privatizace půdy a vzrůstající regulace ze strany státu.

GIS tak podporuje určité koncepce a formy znalostí, poznávání a jazyka a vede k rozdílnému přístupu k informacím. Může být chápán jako nekompatibilní s domorodými znalostními systémy.

Použití GISu ve venkovských oblastech zemí třetího světa má nevyhnutelné etické následky, protože ovlivňuje soustavy hodnot, které určují život každé společnosti, její přístup k prostoru a urovnávání sporů o vzácné zdroje, či jiné zájmy.

Literatura

Bibliography
1. Mapping Communities : Ethics, Values, Practice. Edited by Jefferson Fox, Krisnawati Suryanata, and Peter Hershock. Honolulu : East-West Center, 2005. 126 s. Dostupný z WWW: $‹$http://www.google.com/url?sa=t&source=web&ct=res&cd=1&ved=0CAwQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.eastwestcenter.org%2Ffileadmin%2Fstored%2Fpdfs%2FFoxHershockMappingCommunities.pdf&ei=VGJhS9SoLIf-mQO5qtFH&usg=AFQjCNEW3ql9VJ6K93AxMrTkeOaucf42TA&sig2=CmbHrusmxOGoSq6VGxjlxw$›$. ISBN 0-86638-201-1.
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License