Agroexportní model

Úvod

Export zemědělských produktů byl doporučován zemím třetího světa téměř všemi rozvojovými teoriemi jakými především do poznámky pod čarou jako způsob využití jejich komparativních výhod - levné půdy a pracovní síly. Toto doporučení se týkalo zejména chudších a menších zemích v Latinské Americe a subsaharské Africe, kde byl exportně orientovaný průmysl rozvinutý buď málo, nebo vůbec ne.

Ale mnoho analytiků se nyní přiklání k názoru, že tento model, přinejmenším se své klasické formě, je z důvodu skrytých vnitřních rozporů dysfunkční pro další rozvoj třetího světa. Problémem ale je, že pro mnoho zemí je agroexport jednou z mála alternativ, zejména v situaci snah o získání valut potřebných pro udržení makroekonomické stability.

Komparativní výhody a růst založený na exportu

Proncip komparativních výhod má svůj původ v klasických rikardiánských1 ekonomických koncepcích, které předpokládaly, že hospodářského růstu a rozvoje je možno dosáhnout vyšší specializací a intenzitou obchodu. Podle těchto představ roste ekonomika zemí třetího světa v prvé fázi díky rostoucí produkci primárních komodit (surovin) pro světový trh, s lepší dostupností výrobních prostředků a růstem platů je později největší komparativní výhody dosahováno v částečně zpracovaném zboží.

Rozvoj a dopady agroexportu

Pod vlivem výše uvedených myšlenek se po 2. světové válce začalo exportní zemědělství úspěšně rozvíjet a stalo se nejdůležitějším zdrojem růstu mnoha menších ekonomik třetího světa. S přílivem zahraničního kapitálu začaly být exportní plodiny pěstovány na stále rostoucím podílu kultivovatelných ploch zemí jihu, včetně savan a tropických pralesů.

Dopady agroexportu

Agroexportní produkce rozvjové státy, jež ji uplatňovaly, hluboce ovlivnila.

To s sebou přineslo degradaci mnoha cenných ekosystémů, související také s nuceným přesunem drobných zemědělců do těchto oblastí.

Ve stejné době produkce potravin pro domácí trh stagnovala nebo dokonce klesala, v některých oblastech, zaměřených na export byla dokonce vytlačena úplně. Problémem se stalo také samotné využívání statické komparativní výhody - absolutní zužitkování půdy a lidských zdrojů, které se stalo překážkou potřebné ekonomické diversifikace.

Kromě ekologické degradace se velkým problémem stalo zbavení drobných zemědělců půdy. To mělo za následek trvalý přebytek pracovní síly, pouze sezónně využívaný jako námezdní pracovní síla (např. při sklizni). Někteří členové rodin byli nuceni začít živořit v neformálním, nijak neregulovaném sektoru. Rostla také migrace do měst, kde narůstala rezerva pracovní sil, což vedlo ke snižování platů.

rural_and_urban_poor.gif

Míra chudoby (podíl obyvatelstva pod hranicí chudoby) a počet chudých obyvatel ve městě (urban) a na venkově (rural). Jasně je vidět vliv migrace chudých bezzemků z venkova do měst a nepříznivý vliv programů strukturálních úprav (SAP) v 90. letech. Zdroj:1

V důsledku těchto problémů začal na koci 60. let získávat na váze názor, že vysoké míry ekonomického růstu nemusí zároveň znamenat dosažení jiných cílů rozvoje třetího světa.

Dopady agroexportního rozvoje v Latinské Americe

Latinská Amerika představuje dobrý příklad pro studium dlouhodobých dopadů agroexportního modelu. Země této oblasti byly tradičně závislé na exportu několika málo typů plodin a jejich ekonomiky byly proto velmi zranitelné náhlými pohyby jejich cen. To se projevilo v polovině 70. let, kdy celou oblast až na nepatrné výjimky postihla hospodářská recese, trvající až do let 90.

rust_hdp_latinska_amerika.png

Růst reálné HDP na osobu v zemích Latinské Ameriky v letech 1950-1990. Vytvořeno podle:2

Agroexportní model ve Střední Americe funguje podle "logiky minority" (Collins 1985:108), slouží zájmům úzké skupiny obyvatelstva, napojené na sektory zemědělství, kontrolované zahraničním kapitálem. V důsledku toho se nemohla vytvořit ani pojítka s jinými hospodářskými odvětvími, která by mohla přinést zaměstnání a lepší finanční podmínky většině obyvatelstva.

Od základu chybnou povahu takového modelu shrnul Torres-Rivas takto:

Exportně orientovaná ekonomika zvláště zpomalila národní a sociální integraci a přispěla k extrémní strnulosti politických a společenských vztahů…rozvoj byl určován externě orientovanou dynamikou, jejíž skutečná podstata se nezměnila přes úsilí (po 2. světové válce a zejména po roce 1955) zavést novou produktivní základnu, závislou na růstu vnitřního trhu. -Torrent-Rivas 1980:25

Státní intervence na podporu agroexportního kapitalismu

Po 2. světové válce začaly latinskoamerické státy vystupovat aktivně na podporu agroexportu. Vedle represivních politik zaměstnanosti byly pro zajištění dostatečných pracovních rezerv pro zemědělství zavedeny i další politiky (ekonomická opatření, budování infrastruktury, atd.). Pokud se tato opatření ukázala jako nedostatečná pro potřeby agroexportní buržoazie, byly pro donucení "neposlušných tříd" nasazeny vojenské síly.

Tato opatření vedla ke zvýraznění nerovnoměrného rozvoje a zbrzdila technologický pokrok.

Koncentrace držby půdy a nerovnosti příjmů

Vhledem k tomu, že v zemích Latinské Ameriky byla půda základním výrobním prostředkem, došlo v důsledku prosazení agroexportního kapitalismu ke vzniku silných souvislostí mezi koncentrací držby půdy a nerovností příjmů. Největší nerovnosti se díky absolutní ekonomické dominanci agroexportního kapitálu rozvinuly v zemích střední Ameriky. Důsledky těchto vzrůstajících nerovností se stala podvýživa další s ní související problémy. V 80. letech bylo např. odhadováno, že 3/4 dětí ve střední Americe trpěly podvýživou (Barry 1978: xiv).

Vliv agroexportu na průmyslový rozvoj

Na agroexport orientovaná ekonomika omezila rozvoj průmyslu na několik odvětví svázaných s agroexportem. Pokusy o průmyslovou integraci regionu tento trend dále posílily (Torrent-Rivas 1980:28-30). Vznikla tak omezená skupina kapitálově náročných výrob s vazbami na agroexport a obrovská skupina malých, na domácí trh zaměřených podniků, které používaly technologicky zastaralé technologie.

Alternativní agroexportní strategie

Vzhledem k tomu, že v blízké budoucnosti není pro tradiční agroexportní oblasti, jako je střední Amerika, relistické dosáhnout soběstačnosti a ekonomické diverzifikace, je třeba nadále uvažovat o určité formě agroexportu. Zanedbání tohoto sektoru by mohlo mít dalekosáhlé ekonomické a sociální důsledky (nepříznivá zahraniční obchodní bilance, masová nezaměstnanost, atd.).

Podle autora musí stát nová rozvojová strategie na několika principech:

  • zvýšená participace malých a středních zemědělských podniků na exportu díky všestranné podpoře státu (redistributivní zemědělské reformy, školství, zdravotnictví…)
  • diverzifikace exportu
  • podpora agroprůmyslu, zaměřeného na místní trh
  • zvýšení společenského souladu a politické stability

Regionální spolupráce a státní podpora

Noví exportéři z rozvojových zemí často čelí při zámořském obchodu vysokým vstupním bariérám a dalším tržním omezením. Mezi ně patří i ovládání agroexportních obchodních řetězců mono- a oligopolistickými firmami ze "severu". Díky tomuto postavení získávají producenti v zemích třetího světa pouze malou část zisku.
Podle autora a Meistera (1991) tento stav lze částečně pozměnit pomocí:

  • kolektivního vyjednávání s ostatními formami v mezinárodních obchodních řetězcích (s podporou státu, producentských organizací, apod)
  • spolupráce států a jejich producentských organizací na:
    • propagaci
    • zlepšení exportních služeb
    • testování a certifikace exportovaných produktů
    • atd.

Spolupráci mezi rozvojovými státy považují za vhodný způsob řešení také mnohé nadnárodní organizace a rozvojoví analytici (zejména UNIDO2 a UNCTAD3, organizace OSN).

Bibliography
1. DE JANVRY, Alain, SADOULET, Elisabeth. Rural poverty in Latin America : Determinants and exit paths. Food Policy [online]. 2000, vol. 25, is. 4 [cit. 2008-05-08], s. 389-409. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science/article/B6VCB-40VT0R0-2/1/d4fe52c2eb332e399495313602a149f4>.
2. Penn World Table [online]. 2006 [cit. 2008-05-08]. Dostupný z WWW: <http://pwt.econ.upenn.edu/php_site/pwt_index.php>.
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License