Industrializace, směřující k náhradě dovozu (Import-substitution industrialization)

Úvod

Industrializace, směřující k náhradě dovozu (dále je "ISI"), začala být prosazována v 50. letech rozvojovými teoretiky hlavního proudu, kteří sdíleli nedůvěru ke schopnosti exportu vydělávat dostatek prostředků pro potřeby modernizující se ekonomiky1. Tato teorie byla svým založením neostrukturalistická 2, vycházela z teorie závislosti (viz výše). Citovat Wikipedii?

Cíle a prostředky k jejich dosažení

Základem byla produkce průmyslových výrobků pro domácí trh. Tím mělo být dosaženo:

  • zvětšení ekonomické diverzifikace
    • ochrana ekonomiky proti zhoršujícím se směnovým relacím primárních produktů
  • snížení závislosti na zahraničním kapitálu a celkové soběstačnosti
  • přílivu rozvojové pomoci
  • zaměstnání pracovní síly nadbytečné v zemědělství
  • zlepšení platební bilance
  • vytvoření pojítek mezi průmyslem a ostatními sektory národního hospodářství

Vzhledem k podmínkám panujícím v rozvojových zemích bylo ovšem považováno za nutné zajistit také přítok kapitálu a nových technologií ze zahraničí, což vedlo k většímu začlenění do systému světového hospodářství a větší závislosti na rozvinutých zemích.

Státní politiky na podporu ISI

Stát se snažil ISI podporovat kombinací různých ekonomických politik:

  • finanční pobídky
    • nízko úročené půjčky
    • daňové úlevy
  • ochrana před zahraniční konkurencí
    • cla
    • kvóty
    • licence
    • devizová omezení
  • zakládání státních podniků
    • přímá průmyslová produkce
    • podpora podnikatelů v průmyslu

Stát se také snažil rozvíjet hospodářsky zaostávající regiony a integrovat je do národní ekonomiky podporou vytváření zpětných vazeb mezi primárním sektorem a rozvíjejícím se průmyslem.

Zahraniční kapitál, mezinárodní vztahy a ISI

ISI zvýšilo objem přímých zahraničních investic především z důvodů snahy zahraničních podniků obejít překážky mezinárodního obchodu. Průmyslu zemí, uplatňujících tuto politiku, začaly brzy dominovat zahraniční nadnárodní firmy. Zahraniční kapitál ovšem industrializaci rozvojových zemí nejenom využíval, ale také ji sám spoluvytvářel, jak ve své práci zjistili Maxfield a Nolt (1990:78):

Američtí podnikatelé, zabývající se mezinárodním ochodem a představitelé státu spolupracovali s místními zastánci zprůmyslnění na formulaci a zavedení politik ISI

Díky takovéto podpoře se podařilo prosadit ISI i v zemích jako Filipíny, kde byla domácí podpora slabá

Zahraniční kapitál často silně vzdoroval státním snahám a v důsledku toho mu bylo často vyhrožováno znárodněním majetku v dané zemi. Ve výjimečných případech byly tyto hrozby realizovány. Jinde, např. v Argentině, dokázal americký kapitál prosadit takovou verzi ISI, která jim zajišťovala přednostní přístup na tyto trhy, chráněné proti jiné zahraniční konkurenci.

Zanedbání zemědělství

Rozvoj zemí třetího světa byl v této době chápán jako proces, zahrnující změny, které vedou od tradiční, zemědělské a venkovské ekonomiky k ekonomice moderní, průmyslové a urbánní. Pokud byla zemědělství vůbec věnována pozornost, pak jako podpůrného sektoru pro rozvoj průmyslové výroby. Především se předpokládalo, že se stane:

  • téměř neomezenou rezervu pracovní síly
  • zdroj financí - zdanění
  • levný zdroj potravin pro obyvatele měst

Toto zanedbání mělo dalekosáhlé nepříznivé následky pro celou společnost. Stewart (1991:416) ho v kontextu poválečného vývoje Afriky hodnotí "jako největší politický omyl". Ve studii o Latinské Americe pak Kuczynski (1988) tvrdí, že zanedbání zemědělství zvětšilo rozdíly mezi lidmi a přispělo k velmi nevyrovnanému rozdělení příjmů, a to i mezi rozvojovými zeměmi. Další autoři počítali mezi následky také:

  • rostoucí rozdíly v socioekonomickýcha regionálních podmínkách
  • pokles domácí produkce potravin
  • vysoký podíl podvyživených s tím souvisejícími zdravotními problémy
  • deficity platební bilance
  • zahraniční zadlužení

Nicméně agroexport zůstal i přes různá omezení důležitým zdrojem pro financování ISI. To zesílilo zranitelnost mnoha ekonomik Latinské Ameriky pohyby cen primárních produktů na světových trzích.

Zásadní ekonomické problémy tradičních ISI strategií

Literatura, týkající se ISI strategií zemí jihu odhaluje, že v mnohá případech byla chyba už v samotné podstatě industrializace.

Zvýšení závislosti na importu

I když jedním z cílů ISI bylo omezení závislosti na importu, ve skutečnosti se import zvýšil, vzhledem k poptávce po mnoha výrobcích s vysokým zahraničním podílem. K tomuto trendu přispěla i podpora nadnárodních firem, které vytlačovaly z trhu drobnější domácí kapitál, svázaný spíše s domácími dodavateli.

Ke zvýraznění problémů vedly i příliš silné domácí měny spolu s diskriminačními cly.

Zaměření na kapitálově náročná odvětví

ISI strategie se často zaměřovaly na velmi kapitálově náročná odvětví (výroba automobilů, domácích spotřebičů, petrochemický průmysl). To ve svém důsledku znamenalo silné zadlužování, zvyšující inflační tlaky a zadlužování.

Problémem se také stala nezaměstnanost, protože lidé proudící do měst z venkova nacházeli v nově budovaném průmyslu jen obtížně uplatnění.

Omezený domácí trh

Velké příjmové nerovnosti, zděděné z doby propagace agroexportních politik, způsobily nedostatečnou poptávku po nově produkovaném zboží na venkově. Ani městské obyvatelstvo nedisponovalo potřebnou kupní silou především vlivem nedostatku stálých pracovních míst v průmyslu (především lépe placených) a udržováním nízkých mezd. Z těchto důvodů se nemohla rozvinout průmyslnická sřední třída, která by poptávku zvýšila.

Problémy omezené poptávky měly řešit regionální tržní integrace, které ovšem selhaly (např. Středoamerický společný trh (CACM) se rozpadl v roce 1969 po fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvádorem a byl znovu obnoven až v r. 1991 (1).

Politické pozadí ústupu ISI strategií

ISI strategie byly uplatňovány v historicky unikátním období 50. a 60. let 20. století, které umožňovalo současný růst nových průmyslových odvětví a zachování výdělečnosti doposud dominantního agroexportu. Toho využívaly populistické vlády většinou levicového zaměření.

V 70. letech se však podmínky změnily a v mnoha státech se k moci dostaly autoritářské režimy, které rozpoznaly, že úspěch ISI, podmíněný růstem domácích trhů, by závisel na dalekosáhlém přerozdělování bohatství a moci. Takové změny by ohrožovaly jejich vlastní zájmy. Výsledkem bylo potlačení poptávky a přijetí nové strategie (Black (1991)).

Akademická kritika a obhajoba

Neoliberálové kritizovali ISI zejména z důvodu nadměrného zasahování státu do pravidel volného trhu. To podle nich spočívalo především v protekcionistické politice, ktrá podle nich neumožnila těmto zemím využít svou konkurenční výhodu, jež by umožňovala hospodářský růst založený na exportu. Proto podle nich ISI nezlepšily efektivitu ani spravedlnost.

Ze strany levice byly ISI kritizovány především za zanedbání potřebných změn ve struktuře spotřeby a vlastnictví. Kritice se nevyhnulo ani prohloubení průniku zahraničního kapitálu na trhy třetího světa, používání nevhodných technologií a zvýšení odtoku kapitálu do zemí kapitalistického jádra.

Někteří autoři (především neostrukturalistického zaměření) však tvrdili, že k selhání ISI nedošlo vinou strategie samotné, ale pokřivením vlastních politik zvláštními politicko-ekonomickými strukturami, převažujícími v mnoha latinskoamerických státech. Argumentovali, že mnoho politik používaných v Latinské Americe nebylo v souladu s ISI jako teorií, tak, jak byla vytvořena rannými teoretiky (např. Prebischem a ostatními autory CEPAL). To bylo patrné zejména v případě elit, jejichž zájmy se dostávaly do konfliktu s vizí sociálních změn spojených s ISI.

Přestože byl pro tyto teoretiky vnitřní trh důležitý, nebyl jimi vytvořený model zaměřený pouze směrem dovnitř. Spíše se snažil propagovat dočasnou ochranu vznikajících průmyslových odvětví, která by napomohla jejich globální konkurenceschopnosti v dlouhodobém měřítku.

Bibliography
1. Wikipedia contributors. Central American Common Market [Internet]. Wikipedia, The Free Encyclopedia; 2008 Apr 26, 01:55 UTC [cited 2008 May 9]. Available from: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Central_American_Common_Market&oldid=208242155.
2. CLARK, Colin. The companion to development studies. 1st edition. Vandana Desai. London : Arnold, 2002. ISBN 0340760516. The Latin American structuralists, s. 92-96.
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License