Brohman

Stále vážnější ekologické problémy spustily přehodnocování rozvojové agendy, spojujícíproblém trvalé udržitelnosti s tradičnějšími zájmy o růst a společenskou rovnost.

Přístupy k udržitelnému rozvoji se vzdalují původnímu technickému zaměření. Zaměřují se na celostnější přístup, zdůrazňující zvlášnost environmentálních problémů a zahrnují program, zaměřený na potřeba a práva místních lidí. Práce na novém přístupu však teprve začaly a zatím obsahují mnoho rozporu a nedostatků. (str.1)

Mainstreamové rozvojové iniciativy přistupovaly k přírodě, jako k něčemu, co je třeba dobít a využít, což mělo devastující následky pro ekologicky citlivé oblasti třetího světa. (str.2)

Nejenom, že byla způsobena škoda mnohým místním přírodním prostředím a kulturám, ale makroekonomické dopady těchto projektů jsou mnohdy sporné. (str.2) Příkladem může být zelená revoluce, která byla spojena se zvyšujícími se společenskými nerovnostmi, vyčerpáváním zásob podzemních vod, erozí a degradací půd, chemickou kontaminací a znížením biodiverzity v mnoha zemích. (str.2)

Rostoucí environmentální škody jsou příčinou přehodnocování rozvojových přístupů více, než cokoliv jiného. (str. 3)

Zvyšující se zájem o environmentální dopady dopady může být zpětně sledován do období vzestupu alterntivních rozvojových teorií v 70. letech 20. století. V roce 1972 vydal Římský klub často publikovanou zprávu nazvanou Meze růstu, která varovala, že život, tak jak ho známe, může rychle skončit apolkalypsou, pokud se rozvojové praktiky radikálně nepromění tak, aby respektovaly fyzické limity růstu, stanovené prostředím Země. Přestože byla tato zpráva často kritizována pro používání absolutních mezí růstu, uspěla v prosazení užívání environmentálních hledisek při realizaci rozvojových projektů. K dalším pokrokům došlo důležitých mezinárodních setkáních, zahrnujících Stockholmskou konferenci o lidském rozvoji (1972) a konferenci v Cocoyoc (1974). (str.3)

Tyto konference hrály důležitou roli v šíření alternativního rozvojového paradigmatu v 70. letech 20. století, které se zaměřovalo kromě potřeby sladit rozvoj s životním prostředím také na základní potřeby a soběstačnost.

Environmentální ohledy získaly zvláštní důležitost v rámci konceptu zvaného ekorozvoj (ang. ecodevelopment), mezi jehož představitele patřili např. Maurice Strong a Ignacy Sachs. Ekorozvoj se nesnaží za každou cenu zastavit ekonomický růst. Tvrdí ale, že industrializace a rozvoj musí být slučitelnější s environmentální udržitelností. Mezi doporučované prostředky řadí:

  • zavedení vhodných technologií
  • podpora šetrného životního stylu
  • používání přístupů zahrnujících spolupráci širokých vrstev obyvatelstva a postupujících "zdola nahoru" (bottom-up)

Podle Glaesera a Vyakulu (1984) zahrnuje ekorozvoj následující prvky, jež jsou společné pro mnohé alternativní přístupy:

  • sladění vzorců spotřeb a životních stylů s environmentálními limity
  • užívání vhodných technologií a ekologicky založených produkčních systémů
  • nízká spotřeba energií a podpora užívání obnovitelných zdrojů technologie
  • omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů energie, např. pomocí recyklace
  • hledání společensky a environmentálně uržitelnějších způsobů užívání existujících zdrojů
  • užívání ekologických principů při určování způsobu využívání půdy, osídlení a dalších vzorců, spojených s rozvojem
  • používání decentralizovaných plánovacích metod, které vedou k většímu zapojení místních obyvatel

Sachs definuje ekorozvoj jako:
"přístup k rozvoji, zaměřený na sladění společenských a ekonomických cílů s ekologicky zaměřeným managementem, v duchu solidarity s budoucími generacemi; založený na principech soběstačnosti, uspokojení základních lidských potřeb, dosažení nové symbiózy mezi lidmi a Zemí; kvalitativně jiný typ růstu, ne nulový růst, ne záporný růst (citován Glaeserem a Vyasulu, 1984, 25)

V kontrastu k rozvojovým strategiím hlavního proudu nedává ekorozvoj rozvoji univerzální smysl nebo neurčuje univerzálně jeho prvky (např. investice, práce, kapitál). Místo toho obsahuje ekorozvojová strategie specifické prvky - lidi s jejich hodnotami, potřebami, kteří žijí v určité oblasti kulturně specifickými zdroji. Cílem ekorozvoje je zlepšit určitou situaci - nesnaží se přinést "rozvoj", vyjádřený pomcí nějaké abstraktní jednotky, např. HDP. Ekorozvoj tvrdí, že v reálném světě se rozvoj nevyskytuje generalizovaně. Rozvoj se může týkat je určitých věcí - např. určitého "ekoregionu" s určitými podmínkami a potřebami.

Sachs (1974, 9) poznamenává:

"Ekorozvoj je způsob rozvoje, který se v každém ekoregionu snaží o specifické řešení určitých problémů ve světle ekologických a kulturních dat, dlouhodobých a bezprostředních cílů. Proto jsou také kritéria rozvoje různá případ od případu a adaptace na životní prostředí tvoří jeden z důležitých pilířů."

Podobně jako jiné alternativní rozvojové přístupy, také ekorozvoj volá po větší soběstačnosti zemí třetího světa, po vytvoření strategií vhodných pro jejich ekologické a kulturní podmínky. Ekorozvoj zdůrazňuje, že neexistuje žádný univerzální model, který by mohl být kdekoliv uplatňován. Rozvojové strategie by měly využívat zdrojů místního regionu tak, aby nebyla překračována nosná kapacita prostředí a aby byly uspokojovány základní lidské potřeby.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License