NIC (východoasijské)

Úvod

Nově industrializované země (dále pouze NIZ) východní Asie1 představují ve světě jedinečný příklad hospodářského rozvoje. Během 30 let (od 60. do 90. let) se zcela proměnily z periferních zemědělsky zaměřených společností v moderní průmyslové společnosti. Mnoho rozvojových teoretiků se však shoduje, že tento rozvoj se odehrál za výjimečných podmínek (mezinárodně-politických, společenských), proto může být aplikace politik těchto států v jiných oblastech světa obtížná2

Význam hospodářského růstu NIZ pro rozvojové studie stručně shrnul Richard Batley (2002:136) ve své práci, věnované roli státu v procesu rozvoje takto:

Asijské "nově industrializované země" ukázaly, oproti radikálně levicovým názorům 70. let 20. století, že se chudé státy mohou udržitelně a uceleně rozvíjet, i když se neizolují od mezinárodní ekonomiky. Oproti neoliberálním názorům 80. let 20. století se také ukázalo, že státy mohou hrát v rozvoji pozitivní roli.

Neoliberální chápání rozvoje NIZ

Neoliberální autoři 80. let poukazovali na kontrast mezi rozsáhlým státním ovlivňováním trhu v Latinské Americe a omezenou rolí státu ve východoasijských NIZ, která "umožnila stanocit správné ceny (Brohman 1996, 83). Rozdílným zásahům pak podle nich odpovídaly i odlišné výsledky, jichž tyto ekonomiky dosahovaly - vysoký růst ekonomiky i reálných mezd v případě NIC, zadlužování, inflační tlaky a stagnující ekonomika v případě Latinské Ameriky

Kritika neoliberálního chápání rozvoje NIZ a role států

Vysvětlení rychlého ekonomického rozvoje NIZ jako výsledku volného působení tržních sil bylo na přelomu 80. a 90. let 20. století stále častěji napadáno, a to především ze strany specialistů na rozvoj těchto zemí. Ti tvrdili, že neoliberálové, vedeni svou ideologií volného trhu, ignorovali empirická zjištění, která odporovala jejich tvrzením.

Brohman (94) uvádí, že stát hrál v NIZ klíčovou roli při stimulaci růstu a zajištění strukturálních změn společnosti ve všech státech vyjma Hong Kongu (který byl ve sledovaném období součástí Spojeného Království). Této role dosahoval např. pomocí těchto politik:

  • přímé vlastnictví či kontrola rozhodujících odvětví hospodářství (např. bankovního sektor)
  • částečná či nepřímá kontrola (např. podpora velkých rodinných firem - chaebolů v Jižní Koreji)

Státní zásahy byly přitom velmi výběrové a promyšlené. Jejich cílem nebyla statická podpora tradičních odvětví ,ale podpora nových, slibných exportních odvětví. Při pokusech o jejich aplikaci jinde ve světe je však na místě opatrnost, protože byly vázány na konkrétní insitucionální podmínky a vztahy států a jejich občanů.

Regulační teorie a rozvoj NIZ

Regulační teorie se zabývá regulacemi výroby a příslušnými režimy akumulace. Nejčastěji citovaným příkladem změny režimu akumulace bývá u stoupenců regulačního přístupu konec tzv. fordistické éry 2 v rozvinutých státech světa. V té době začala být výroba fordistického typu přesouvána do hospodářsky méně vyspělých zemí světa, nejčastěji právě východoasijských NIZ. Lipietz (1986:31-33) uvádí, že v souvislosti s tímto přesunem došlo ke vzniku dvou modifikací taylorismu3:

  • periferní taylorismus - fordismus lokalizovaný v zemích periferie (např. NIZ). Kapitál je soustředěný do rokou místní vrstvy kapitalistů (viz např. chaeboly v Jižní Koreji výše). Země, jsou tak zapojeny do světové ekonomiky, pouze však v pozici periferie (lokalizace výroby, nevyžadující příliš kvalifikovanou pracovní sílu). Expanze místního trhu však může vytvořit takové podmínky, díky niž se původně periferní země sama stane jádrovým regionem přilehlé oblasti
  • krvavý taylorismus - od periferního se liší především ještě nižšími požadavky na kvalifikaci pracovní síly a horšími pracovními podmínkami zaměstnanců (nezřídka žen a dětí). Často je aplikován v tzv. "nových NIZ" a Číně.

Makroekonomické dopady rozvoje NIZ

Rychlost rozvoje NIZ byla, měřena pomocí makroekonomických ukazatelů, pozoruhodná. Během 30 let, kdy ekonomiky těchto zemí zažívaly rychlý hospodářský růst4, zaznamenaly také nadprůměrný růst exportu. Tak zvýšily své podíly na celkových exportech světa. Tento nárůst byl ještě pozoruhodnější, uvažujeme-li pouze průmyslový export.

Tento rychlý růst také doprovázelo relativně rovnostářské rozdělení přijmů, které se pohybovalo na úrovni vyspělých států světa. Tento vývoj je významný především tehdy, porovnáme-li ho s ostatními rozvojovými zeměmi.

rust_hdp_niz.gif
exporty_sveta.gif
prumyslove_exporty_sveta.gif

Totalitou k makroekonomické stabilitě?

Brohman (1996) popisuje mnohé politiky, které umožnily východoasijským NIC nastrtovat rychlý hospodářský růst. Mezi jejich zásadní součást patřily i totalitní praktiky, včetně zastrašování odborářských vůdců a potírání jakékoliv opozice. Rozsáhlé porušování lidských práv bylo možné také díky speciálním vztahům s USA, které považovaly NIC za hráz proti komunismu (doplnit zdroj).

Bibliography
1. BATLEY, Richard. The companion to development studies. 1st edition. Vandana Desai. London : Arnold, 2002. ISBN 0340760516. The changing role of the state in development, s. 135-139.
2. BLAŽEK, Jiří, UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje : nástin, kritika, klasifikace . 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 80-246-0384-5.
3. Encyklopedický institut Československé akademie věd. Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Academia, 1987. 928 s.
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License