Claire Mercer: NGOs, civil society and democratization

Článek se zpočátku zabývá vztahem NGOs a demokratizace, předpokládám, že tato část není pro moji práci příliš podstatná.

NGOs: Civilizace společnosti a demokratizace rozvoje?

Často se tvrdí, že NGOs pomáhají demokratizaci tím, že pluralizují institucionální prostor (jinými slovy mohou tvořit protiváhu již zavedeným aktérům - státu a privátním subjektům), rozšiřují a posilují občanskou společnost a přivádějí demokratičtější aktéry do politického spektra. Předpolad, že sama existence NGOs povede k těmto cílům je naivní. Taková pozice často vyplývá ze sjednocování pojmů NGOs a občanská společnost, tedy posuzování občanské společnosti pouze na základě počtu NGOs. Souvisí stejně tak se součansou změnou rozvojového diskurzu, jak s neodmyslitelně demokratizujícím charakterem NGOs. NGOs jsou také přisuzovány mnohé charakteristiky občanské společnosti. Patří sem například role "hlídacího psa" a reprezentace bezprávných, které ovšem nelze brát jako samozřejmé. Toto sjednocování občanské společnosti a NGOs také jasně říká sponzorům a dárců: "Podporujte NGOs, pomáhejte budovat občanskou společnost."

Problém je ovšem v tom, že NGOs nemusí občanskou společnost budovat, mohou ji také bořit. Často není ani třeba chodit k tak křiklavým případům, jako je působení skupin islámských extrémistických skupin v Súdánu pozdních 80. let 20. stol. Je však otázkou do jaké míry lze takto NGOs rozklasifikovat na "dobré" a "špatné", když i občanská společnost sama může být chápána jako sféra různých soupeřících zájmů.

Velká část literatury navíc popisuje normativní scénář, předpokládající potencionální příspěvky NGOs k demokratizaci, možné v případě příznivějších podmínek. Obyčejně se k tomu přidává odsouzení neoliberálních sil, které tlačí NGOs do pozice pouhých smluvních poskytovatelů veřejných služeb.

Tento liberálně demokratický ideál je ale problematický, protože občanská společnost není demokratický prostor striktně oddělený od státu může se značně lišit v různých kulturních oblastech světa. Závěry mnohých autorů napovídají, že občanská společnost (v západním slova smyslu) se v rozvojovém světě jaksi nepodařila, že tyto společnosti nedokážou být "občanské". Přesto převažuje nadějné konstatování, že v budoucnosti, za bhodnějších podmínek, mohou být NGOs schpny dostát svému "demokratizačnímu slibu".

Různí autoři spojení s liberálně demokratickým či modernizačním proudem rozvoje také považují vznik NGOs a občanské společnosti v rozvojových zemích za součást rozsáhlejší transformace společnosti, která má zlomit její nevhodné rysy a struktury a vytvořit na jejich místě nové, demokratické a liberální. Např. členství v NGO nebo jiné skupině občanské společnosti, která pracuje napříč etnickými a regionálním irozdíly je považováno za klíčový mechanismus, který může člověka vyjmout z tradiční, "hluboce zakořeněné" společensko-kulturní identity.

Podle Johna Clarka tak "země které se podobají západním…mají pravděpodobně silný neziskový sektor". Právě tato perspektiva je podle Williamse a Younga (1994) částečným důvodem pro zájem dárců (a části akademiků) na vytváření občanské společnosti, v jejímž támci tvoří NGOs klíčové hráče v přechodném období rozvoje.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License