D. Jamali:NGOs in development: opportunities and challenges

Autor nejprve konstatuje že v průběhu posledních 20 let (článek vyšel v roce 2003) nejen rychle narostl počet NGOs věnujících se rozvoji1, ale změnila se i jejich role v tomto proscesu. Zatímco zpočátku stály spíše na okraji celé diskuse a nezřídka kritizovaly rozvojové praktiky hlavního proudu, dnes tvoří centrum rozojové debaty i praxe. NGOs začínají často nahrazovat roli různých státních orgánů - nejen, že se podílejí na správě rozvojových fondů (a distribuci prostředků z nich), ale staly se také přímými poskytovteli služeb v mnoha sektorech, např. zdravotnictví, vzdělávání a rozvoji venkova. Přes 10 % veřejné rozvojové pomoci je nyní distribuováno NGOs (Fernando and Heston 1997).

Autor uvádějí, že tato změna souvisí zejména se změnami chápání role státu v 80. letech 20. stol, kdy stát přestává být chápán jako jediný zdroj legitimní aktér.

Problém užívání pojmu NGO je problematické vzhledem k různorodosti aktérů, jež zahrnuje - od radikálních aktivistických hnutí až po poskytovatele sociálních služeb. Operační směrnice Světové Banky ze srpna 1989 definuje NGOs jako

"skupiny a instituce, které jsou úplně nebo z velké části nezávislé na státu a sledují především humanitární cíle nebo pomoc, spíše než na cíle komerční"

Jinak také jako:

"soukromé organizace, jejichž aktivity se snaží zmírnit utrpení, prosazovat zájmy chudých, chránit životní prostředí a zajistit rozvoj komunit"

Role NGOs

"Tradiční role"

  • řešení krizových situací a naléhavých potřeb společnosti
  • mobilizace pozornosti širší veřejnosti ke společenským potřebám
  • poskytování prostoru k vyjádření marginalizovaným skupinám obyvatelstva a integrace jejich názorů
  • budování komunit - "sociálního kapitálu", vzájemnosti a důvěry - důležitých součástí demokratické a tržní společnosti

Nové role a trendy

  • propagace rozvoje
  • plánování a management rozvoje
    • lepší využití lidských zdrojů a dalších zdrojů

Tento trend byl posílen oceněním specifické role NGOs v procesu rozvoje jak dárci, tak i státními orgány. Roli také hrály strategická spojenectví NGOs a nadnárodních organizací. Tyto organizace začaly s NGOs spolupracovat na základě uvědomění si, že NGOs mohou sloužit jako nástroje demokratizace. Posílení role NGOs se stalo součástí dominantní rozvojové ideologie, která považovala NGOs za důležitou součást politiky, zaměřené na posílení tržní společnosti. Důvodem byla jejich schopnost zaplnit "skupiny" po oslabeném státu, nadchnout soukromé společnosti a zapojit podporované do rozvojového proscesu.2

Auroři citují názor, že:

existuje rostoucí konsensus, že zatímco mezinárodní organizace mají odborné znalosti, potřebné pro vytváření makroekonomické politiky, NGOs se dokáží lépe adaptovat na lokální podmínky a zajistit tak většinovou spolupráci -Mercer 2002

Silné stránky NGOs v procesu rozvoje

  • flexibilita - schopnost rychlého přizpůsobení novým podmínkám a potřebám
  • relativní nezávislost na státu a trhu - schopnost řešeit zanedbávané problémy
  • neutralita, jež umožňuje nestranost při řešení sporných vztahů
  • dostupnost a schopnost reakce na podněty - umožňuje vytvářet spojení s dotčenými skupinami, které by byly ignorovány rozvojovými institucemi hlavního proudu.

Díky těmto silným stránkám jsou schopny NGOs přispívat k rozvoji specifickým způsobem:

  • mobilizace a posílení politického působení prostých lidí díky vzájemné pomoci a propagace různých způsobů společenského působení
  • rozpoznání problémů, včetně jejich představení veřejnosti
  • mobilizace lidských a finančních zdrojů na rozvoj
  • zprostředkování kompromisu, redukce fragmentace rozvoje, jež představuje překážku efektivity
  • flexibilita v politickém působení, schopnost vyvinutí tlaku i mimo politický systém (je to skutečně přínos???)
  • monitoring, funkce "hlídacího psa", kontrolaspravedlivé a efektivní implementace veřejných politik
  • rozvíjení schopnosi vést, rozvíjení smysluplných možností zapojení se do veřejných záležitostí pro místní aktivisty
  • zajištění reprezentace alternativních názorů na řešení důležitých problémů
  • získávání masové podpory pro potřebná opatření, jejich legitimizace
  • podpora zastoupení názorů různých aktorů a sociálních skupin ve veřejné debatě, snižování nebezpečí společenského vyloučení (The Institute for Policy Studies

1996; Streeten 1997; UNESCWA 1998)

NGOs také přispívají k dlouhodobé udržitelnosti rozvojových projektů propagací transparentních pravidel, uplatňovaných při realizaci rozvojových investic, rovnoměrnějšího rozdělení výnosů investic, "rozumné ceny" a co nejširší dostupnost služeb, vytváření pracovnícch míst pro místní obyvatelstvo a ochranu přírodních zdrojů.

Přes své silné stránky čelí NGOs také mnoha problémům a omezením, omezujícím jejich přínos. Mezi nejčastěji zmiňované nedostatky patří neefektivní management, nedostatek finančních prostředků (finanční neudržitelnost), nízká opakovatelnost projektů (a tím i možnost poučení z minulých chyb), rivalita s ostatními NGOs, místo potřebné kooperace. NGOs omezuje zejména nedostatečná podpora ze strany státu i privátního sektoru a také špatný přístup do rozhodovacích kruhů.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License