Geographies Of Global Change

Geographies of global change

Podle Descomba (1993) existují 3 základní fenomény, které činí náš svět moderním:

  1. obtížná čitelnost světa (snad ve významu pochopitelnost
  2. neustálý tok informací a financí prostorem
  3. časoprostorová komprese

Fredric Jameson, Manuel Castells, a David Harvey jsou autoři, kteří nejčastěji používají výše zmíněné termíny. Každý z nich vykresluje svět, který se dostal pod vliv nové formy kapitalismu - nazývané globální či mezinárodní. Pro tuto formu kapitalismu jsou charakteristické zejména:

  • zrychlující se internacionalizace ekonomických procesů
  • mezinárodní finanční systém, kde operace probíhají tak rychle, že se zdá, že celý systém šílí
  • používání nových informačních technologií
  • nové druhy produkce (? možná zpíše způsoby ?)
  • rozdílné módy státní intervence
  • kultura jako faktor produkce

Autoři se liší v tom, jak rychle změny nastaly. Souhlasí ale v názoru, že klíčovou změnou byla změna role prostoru v ekonomice. Tradičně chápaný geografický prostor byl nahrazen celosvětovým ekonomickým prostorem, v němž operují subjekty globálního kapitalismu. Tento prostor je natolik složitý, že se stává až nečitelným.

Globální kapitalismus, který vládne světu, má ovšem nepříznivé důsledky. Mezi ty zjevné patří např. chudoba, hladomory, války, choroby. Daleko těžší je ale odhalit příčiny tohoto útlaku. Moderní město je natolik rozpuštěno v globálních procesech, že pro pozorovatele se stává nemožnám v mysli vyjádřit pozici, na níž se nacházejí a urbánní celek, do něhož patří. Tento pocit může u pozorovatele vyvolat až závrať, pocit, že lidstvo balancuje nad neviditelnou propastí. Jameson v odpovědi na to volá po zavádění "nových myšlenkových map", které by lidstvu umožnily vzdálit se od okraje.

Ukazatel hypermobility (přílišné mobility) je nejlépe vyjádřen v díle Manuela Castellse, který identifikoval nový typ ekonomického prostoru - mobilní prostor toků, který je předpokladem, aby mohl vzniknout celosvětový neformální ekonomický systém. Podle Castellse je globální ekonomický systém závislý na rozvoji telekomunikačních technologií, podobně, jako závisel rozvoj národních ekonomik 19. století na rozvoji železniční dopravy. Právě telekomunikační a IT technologie umožnily organizacím odpoutat se ze sociálních omezení kulturní identity.

Ukazatel časoprostorové komprese je v dnešní době spojován zejména s dílem Davida Harveyho. Ten tuto myšlenku používá k popisu dvou jevů:

  • zrychlování tempa lidského života, zapříčiněné moderními telekomunikacemi. To má za následek změnu topologie mezilidské komunikace (vnímaný kolaps prostoru; a také vzdálení lidí blízkých - pozn. M).
  • následující převrat našich zkušeností a reprezentace prostoru a času, který spolu přináší toto zrychlení.

Také Harvey pojímá myšlenkové mapy jako pomůcku, která by pomohla pochopit "dobu extrémní pomíjivosti v politické, osobní i společenské sféře."

Konečně, všem třem autorům je společná obava ze schopnosti (respektive neschopnosti) lidstva pochopit rapidně probíhající změny. Všichni si také myslí, že největší podíl na problémech má příliš rychlé tempo moderního života, které "rozmazává naše pochopení" (???). A také se domnívají, že je tu možnost nalézt teoretický prostor, který by poskytoval oporu pro vysvětlení probíhajících procesů.

Autor článku kritizuje autory ve dvou směrech. Poznamenává, že jejich práce jsou pouze posledním projevem myšlenkové tradice, která se táhne daleko do minulosti. Domnívá se také, že jsou tyto práce popisují globalizaci jako abstraktnější systém, než jakým ve skutečnosti je.

Staré tradice

V druhé části článku autor popisuje, že pocity obtížné čitelnosti (pochopitelnosti) světa nejsou nic nového. Tyto tradice mají svůj původ už v 19. století, kdy lidé se znepokojením reagovali na změny, které s sebou přinášela rychlá urbanizace. Reakce lze rozdělit do tří typů :

  1. Nostalgie po pevném řádu, v němž by byl člověk zakotven
  2. vytváření nových forem vizualizace urbánního prostoru, které vytrvale přehlížely některé problémy (konflikty, separace…)
  3. útěk z měst na venkov

Tyto tři reakce si i dnes zachovávají svoji přitažlivost - stačí se podívat na některou z televizních reklam.

Prostor toků

Prostor toků také není novou myšlenkou. Tradice se táhne minimálně do 18. století, kdy se lidé zabývali oběhem dopisů a přání v národním prostoru. V 19. stol. s rozvojem dopravy dochází k rozšíření tohoto konceptu. Bývá popisován dvěma základími prvky - rychlost a neustálý pohyb (tok). Ve 20. století vše ještě více zrychlilo a zmasovělo, podstata ale zůstává stejná.

Časoprostorová komprese

S časoprostorovou kompresí se to má podobně. Již v 1. polovině 19. století se autoři zaobírali myšlenkou ztráty významu geografického prostoru. Někteří došli ve svých úvahách tak daleko, že se domnívali, že celá země bude jako jediné město. Podobně byly tyto myšlenky oživeny později - např. na konci 19. století v díle Marxe nebo v geografických učebnicích 20. a 30. let 20. století.

S časoprostorovou kompresí souvisely také již od 18. století obavy ze vzniku všeobecné hysterie, způsobené příliš rychlým tempem života. Virginia Woolfová píše, že se nejedná pouze o problém vnímání, ale také o problém vlastní identity.

Shrnutí

Autor se domnívá, že tři výše popsané koncepty předsavují pouze částečnou reprezentaci moderního světa. O mnohém sice vypovídají, ale mnohé v nich také chybí. Jako příklad uvádí prostor mezinárodních finančních operací, které jsou považovány za typický příklad moderní společnosti. Jevy výše uvedené ale příliš neodpovídají realitě tohoto světa.

Posedlí rychlostí

Mezinárodní finanční trhy jsou světem obrovských pohybů peněz. Tyto objemy jsou natolik velké, že ohrožují stabilitu národních měn, jak to ukázal krach projektu systému ERM na počátku 90. let. Od té doby byly finančními spekulacemi vyvolány i další krize, jako např. Mexická krize v letech 1994-5. Ukázalo se, že ekonomické systémy některých zemí jsou tak slabé, že je bylo velmi snadné vážně poškodit.

Ale i svět mezinárodních financí je vystaven nebezpečí. Neovládá totiž žádné území, je zakotven v několika vzájemně propojených velkoměstech světa. To má své výhody i nevýhody - finančnický svět je díky tomu těžké svázat, ale může být omezen regulacemi na úrvni jednotlivých států či jejich konfederací - nejznámějším příkladem je utvoření Eurozóny, jejíž obtížný zdroj také dobře ilustruje, jak problematické je svázat finanční trhy.

Svět mezinárodních financí je sice závislý na moderních technologiích, ty ale zůstávají pouze prostředky - důležité jsou interakce lidí, ať už se odehrávají na tisícikilometrové vzdálenosti přes obrazovku počítače nebo tváří v tvář. Tento svět byl díky časté absenci přímého setkávání označen za postsociální (Knorr-Cetina 2001), a také, díky vysoké intenzitě interakcí mezi lidmi jako "hypersociální". Autor se nakonec domnívá, že "prostor toků" není vlastně vůbec abstraktní - je pouze produktem navzájem komunikujících lidí. Tři výše zmíněné koncepty jsou proto pro finančníky celosvětového formátu denním chlebem. Nepociťují je také jako nic převratně nového; vždyť telegraf a telefon umožnují podobnou existenci již dlouhou dobu.

Sítě a ghetta

Moderní svět je čím dál tím závislejší na telekomunikacích (autor popisuje historku, která ilustruje, jaké pohyby informací musí proběhnout, aby si člověk mohl vybrat peníze na druhém konc světa). Telekomunikační sítě nelze podle Latoura (1993) rozdělit na lokální a globální, protože se liší pouze v délce a propojení.

Telekomunikační sítě ovšem nejsou ničím samy o sobě. Jsou provázány s lidmi, kteří je obsluhují a stávají se jejími součástmi. Důležitá je zejména nutnost jejich neustálé údržby. Sítě mohou být také více či méně efektivně organizovány.

Nejdůležitější ovšem je, že zdaleka ne všichni jsou do těchto sítí zapojeni. To může vést až k frustrujícímu pocitu života v "elektronickém ghettu", kdy člověk vnímá možnosti, které nabízí moderní svět, ale sám nemá k těmto vymoženostem přístup.

Autor to dokládá na příkladu oblasti Los Angeles, kde (zřejmě v důsledku sociálního složení obyvatelstva) není přístup k tak základním vymoženostem moderního finančnictví, jako jsou bankomaty. Ale jen o několik km dále se nachází nově vybudované mrakodrapy losangeleského finančního centra, odkud je to v důsledku telekomunikací blíže do New Yorku nebo Londýna, než do zmíněné čtvrti.

Shrnutí

Geografie, zabývající se globálními změnami podle autora potřebuje především více skromnosti a méně zveličování. Existují tři věci, které je třeba udělat pro popsání změn:

  1. změnit vytváření teorie. Je třeba vzít v potaz, že změny velkého měřítka se zkládají komplexu mnoha nahodilých změn (které ovšem mohou navazovat jedna na druhou)
  2. sociální sítě nejsou stálé. Některá jejich uspořádání jsou stabilnější, některá méně. Ke stabilizaci sítí bývá používáno materiálů, které jsou snadno přenositelné a nemění tvar (tisky, peníze, počítače). Telekomunikace jsou pouze posledním z těchto prostředků, které sociálním skupinám umožňují zachovat integritu tím, že jim umožňují operovat na velké vzdálenosti. Vedle stálého propojování probíhá i odpojování, jak ukazuje příklad elektronických ghett.
  3. teoretické modely by neměly být zaměňovány za skutečnost. V reálném světě neexistuje žádný bod, z něhož by bylo možno získat přehled o celém světě (předpokládám, že je tím myšlena jakási "totalizující" všeobjímající teorie, jak ukazuje kritika ze strany feministicky zaměřených autorů). Takový pohled (model), který by se snažil skutečnosti oddělovat a nebral by ohled na propojenost (promíchanost) světa.
    1. globální kapitalismus závisí na faktorech, které byly donedávna považovány za "lokální" a nebyly brány v potaz. Patří sem např. etnicita, gender, atd.

Jak tedy ve světle těchto poznatků nazírat na počátku uvedené procesy? Globalizující svět skutečně snižuje srozumitelnost obrovským množstvím informací, které produkuje (tak velkým, že to pro participující subjekty (firmy) představuje stále více zatěžující úkol). Prostor toků není abstraktní, vzniká prostě propojením často prostorově omezených sociálních sítí. S časoprostorovou kompresí jsme se naučili žít. Jako společnost se tomu ostatně učíme už dlouho.

Na velké otázky zkrátka neexistují velké odpovědi. Žádná odpověď není natolik velká, aby postihla celou variabilitu našeho světa. Naše akce v tomto světě mají omezený dosah a mohou být zmýlené. To je ale zároveň posilující - každý člověk se může alespoň částečně podílet na formování budoucnosti. A to platí i pro geografii globálních změn.

Komentáře

Přidat nový komentář
nebo Přihlašte se jako uživatel Wikidotu
(will not be published)
- +
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License