Germany: A "Middle of a roader"
Table of Contents

Podoba německé rozvojové pomoci v druhé polovině 20. století odráží její tři hlavní cíle: rozvoj, diplomacii a komerci. V průběhu času se sice dominantním cílem stal rozvoj, ostatní však zdaleka nevymizely. K pochopení vývoje německé pomoci je nutno pochopit povahu německých politických institucí, protože mají významný nepřímý vliv na cíle rozvojové pomoci této země.

Profil německé pomoci

Ve vývoji německé rozvojové pomoci lze rozlišit tři fáze:

  1. vznik a uvedení do chodu mezi lety 1952 -1972
  2. konsolidace programů pomoci a zejména té části, která má rozvojové cíle mezi lety 1973-1990
  3. reorientace, omezení a znovuoživení německé pomoci mezi lety 1990 a 2003

Vznik a uvedení do chodu (1952-1972)

Německá rozvojová pomoc vznikala na různých místech německé státní správy.

Ministerstvo financí, multilaterální pomoc a diplomacie

  • 1952 - Ministerstvo financí SRN poprvé přispívá mezinárodní rozvojové organizaci - Rozšířenému programu OSN pro technickou pomoc (UN Expanded program of technical assistance)
  • konec 50. let - Německo se stává největším zdrojem multilaterální pomoci z diplomatických důvodů (Německo se snaží napravit svoji pověst, etablovat se jako zodpovědný člen mezinárodního společenství)

Ministerstvo hospodářství a komerční cíl pomoci

  • 1953 - Ministerstvo hospodářství (odpovědné i za obchod) zahájilo malý program technické pomoci, jehož cílem měla být podpora německého exportu do rozvojových zemí

Ministerstvo zahraničních věcí a rozvojový cíl pomoci

  • 1956 - SPolkový sněm (Bundestag) schválil z iniciativy Sociálnědemokratické strany přidělení 50 mil. DM do rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí, které měly být použity na podporu "ekonomicky nerzvinutých zemí".

Vznik Ministerstva rozvoje (Bundesministerium für wirtschaftliche Zussammenarbeit und Entwicklung - BMZ)

  • 1961 - Kancléř Konrad Adenauer se rozhodl zvýšit objem německé pomoci - zejména bilaterální - a vytvořil Ministerstvo rozvoje
    • externí příčina - tlak USA (kabienty prezidentů Eisenhowera a poté Kennedyho) na ostatní rozvinuté země, aby se více podílely na mezinárodním zabezpečení "západních" zemí. V kontextu studené války to znamenalo i rozšíření programů pomoci chudým zemím. V rámci této politiky bylo Německo hlavním cílem USA. Na Adenauera a ostatní německé představitele byl vyvíjen nátlak - v případě, že by Německo nesouhlasilo s poskytováním vyšší pomoci LDCs by Američané chtěli uhradit větší podíl nákladů na umístění amerických vojsk v Německu.
    • vnitropolitické příčiny - v Adenauerově koalici, vzniklé v roce 1961 byly zastoupeny CDU (Křesťanskodemokratická strana), jejímž předsedou byl právě Adenauer a FDP (Liberální strana). Šéf FDP chtěl mít podíl na zahraniční politice Německa a zajímal se o rozvoj -> Adenauer mu vyhověl.

Organizace německé rozvojové pomoci v 60. letech

  • BMZ
    • nejprve pouze koordinace rozvojové pomoci
    • 1964 - pod BMZ byly zařazeny i organizace, pověřené implementací německé rozvojové pomoci
      • Úvěrová banka pro obnovu (Kreditanstalt fur Wiedeaufbau - KfW)
      • Německá společnost pro technickou pomoc rozvojovým státům (Deutsche Forderungsgesselschaft fur Entwicklungslander GmbH - GAWI)
      • Spolková agentura pro ekonomickou spolupráci (Bundessstelle fur Entwicklungshilfe - BfE)
      • 1975 - sloučení GAWI a BfE, vznik Německé společnosti pro technickou spolupráci (Gesselschaft fur technische Zusammenarbeit - GTZ)
    • malé agentury, patřící pod BMZ
      • Německá rozvojová služba (Deutsche Entwicklungsdienst - DED)
        • poskytuje personální služby pro německé rozvojové dobrovolníky
      • Německá investiční a rozvojová společnost (Deutsche Investitions- und Entwicklungsgesellschaft)
        • poskytovala finanční služby německým firmám, investujícím v rozvojových zemích
        • v roce 2001 byla sloučena s KfW
      • Německá nadace pro mezinárodní rozvoj (Deutschen Stiftung für internationale Entwicklung), nyní Mezinárodní vzdělávání a rozvoj dospělých (Internationale Weiterbildung und Entwicklung - InWEnt)
        • poskytuje prostor pro dialog a školení rozvojových profesionálů jak z chudých zemí, tak z Německa
  • Ministerstvo zahraničních věcí
    • organizace a financování humanitární pomoci
  • jiná ministerstva
    • vlastní rozvojové programy malého rozsahu

Vliv diplomacie a komerce na rozvojovou pomoc SRN

  • podpora určitých zemí byla ovlivněna diplomatickým soupeřením s Německou demokratickou republikou (Deutsche Demokratische Republik - DDR)
    • SRN se považovala za jediného oprávněného zástupce německého lidu, to NDR pochopitelně odmítala
    • Hallsteinská doktrina - SRN neposkytovala pomoc žádné zemi, která měla diplomatické styky s NDR
  • jiné případy ovlivnění pomoci diplomacií:
    • Israel - jako německá kompenzace za německé zacházení z Židy za 2. světové války
    • Turecko
      • má strategickou pozici na středním východě
      • dlouhodobé styky s Německem
      • zdroj Gastarbeiterů, migrujících do SRN
  • větší rozvojové země:
    • Indie, Pákistán, Indonésie
      • potenciálně atraktivní země pro německé producenty zboží a služeb
      • chudoba
      • regionální a globální vliv (výhodní partneři, co se týče diplomacie i komerce)
  • proliferace pomoci
    • poskytování malých objemů pomoci mnoha státům světa
      • vylepšení diplomatického postavení SRN
      • výhoda v soupeření s NDR
      • vstup německých firem na do té doby neznámé trhy
      • 1970 -SRN poskytla pomoc více než 90 zemím světa
  • komerční cíle pomoci
    • podpora exportu zboží a služeb německých firem
    • největší zájem o:
      • strojírenské a stavební projekty
      • export produktů těžkého strojírenství
      • telekomunikace
      • doprava
      • další prvky "hospodářské infrastruktury" v terminologii DAC
        • 1974 - téměř polovina německé bilaterální pomoci je určena na budování hospodářské infrastruktury a a "produkčních sektorů" (průmyslu, těžby nerostných surovin, finančních služeb, obchodu). Průměr DAC přitom činil 1/3)
          • je možno předpokládat, že tento podíl byl v 60. letech ještě vyšší - Ministerstvo financí mělo kontrolu nad německou finanční pomocí a mohlo ji směřovat s ohledem na komerční cíle

Konsolidace (1973-1990)

Nástup mladé generace "osmašedesátníků"

  • 1968 - studentské bouře ve většině Evropy, Německo nevyjímaje
    • poháněny protesty proti válce ve Vietnamu a tlakem (i útoky) na vládu v otázkách války, míru a rozvoje
    • lidé progresivních, ba radikálních nátorů
      • podpora rozvojovějšího zaměření německé pomoci
      • mnoho z nich se poté stalo rozvojovými profesionály, zvláště v GTZ

Nástup nové sociálnědemokratické vlády - 70.léta

  • Erhard Eppler se stává ministrem rozvoje
    • vyvíjel tlak na Willyho Brandta ve věci přesunutí zodpovědnosti za finanční spolupráci z Ministerstva financí na Ministerstvo zemědělství. Tato změna byla nakonec provedena po dalších volbách roku 1972
      • cílem bylo oslabení vazby finanční spolupráce na německý export a počátek přesunu pomoci z oblastí zajímavých pro německé firmy do těch, jež byly v souladu s rozvojovým myšlením té doby - především zdravotnictví a vzdělávání
        • postupně skutečně došlo k oslabení směřování německé pomoci do rozvojové infrastruktury, do níž směřovalo:
          • 1979-80 - 37 % ODA
          • 1985-86 - 30 % ODA
          • 1991 - 26 % ODA
    • aktivnější a profesionální vedení německých rozvojových politik
      • 1971 - 1. oficiální programové prohlášení
        • "Krátkodobé politické ohledy musí v rozhodnutích o umístění prostředků potlačeny a růstový cíl rozvoje musí být uveden do souladu s jinými cíly, zaměřenými na dosažení větší rovnosti"
      • zavedení programovacích procesů pro jednotlivé státy
        • rozvojová pomoc jako součást celkové rozvojové strategie země
        • omezení použití pomoci na diplomatické a komerční účely - toto byl patrně smysl zavedení těchto procesů
    • stále považován za jednoho z nejaktivnějších a nejefektivnějších ministrů rozvoje vůbec
  • změny v německé diplomacii
    • ostpolitika kancléře Brandta, která uklidnila vztahy s východním Německem (konec uplatňování Hallsteinské doktríny)
    • 1973 - obě německé republiky vstupují do OSN
  • rapidní navýšení německé zahraniční pomoci během 1. poloviny 70. let
    • téměř třínásobný nárůst mezi lety 1970-1975 (nárůst z 600 mil. na 1,7 mld.)
    • největší procentní nárůst zaznamenala multiletrální pomoc, jež tvořila v roce 1970 22 % celkové zahraniční pomoci, ale v roce 1975 již více než 30 %.
      • tato změna částečně odrážela obecný názor rozvojových specialistů té doby, že multilaterální pomoc (zejména IDA, nástroj Světové banky pro poskytování "měkkých půjček") je "rozvojovější", než pomoc poskytováná přímo státem jinému státu
      • a čátečně byla odrazem zvyšujících se německých příspěvků na realizaci programů EU
      • nárůst pokračoval až do konce 70. let

Německá pomoc v 1. polovině 80. let

  • na začátku 80. let německá pomoc poklesela a pak po zbytek první poloviny této dekády stagnovala
    • tento pokles vysvětluje zvýšení inflace a nezaměstnanosti přímo v Německu a s tím související hospodářská recese
      • tyto problémy byly částečně vyprovokovány nárůsty cen ropy na světových trzích v 70. letech
  • uvolnění pravidel programovacích procesů a přidělení více prostředků na poskytování "smíšených úvěrů" ("mixed-credit"), na nichž měly zájem německé firmy.
  • nárůst podílu německé bilaterální pomoci, určeného na občanskou vybavenost, průmysl, těžbu a bankovnictví, jež dosáhl v roce 1984 dočasně až 60 %.
  • uvedené změny spolu s rosoutcím důrazem rozvojových politik na strukturální přizpůsobení a ekonomické reformy (v souladu s rozvojovým myšlením té doby) vyprovokovaly rostoucí kritiku "změny směřování pomoci", zejména ze strany NGOs.

Role NGOs v německé ODA

  • NGOs hrály v německé pomoci významnou roli již od jejích počátků
    • v samých počátcích byly silnými zastánci rozvojového cílení pomoci církve, jež měly i své vlastní programy, zaměřené na sbírání příspěvků a pomáhání chudým v zahraničí
    • v prvních desetiletích se zastánci rozvojového zaměření pomoci staly rovněž německé politické nadace
  • v 80. letech se spolu s rostoucím počtem NGOs začala zvyšovat i jejich organizovanost a prosazování rozvojových cílů pomoci. Většina z nich podporovala rozvojovou pomoc, zaměřenou na redukci pomoci a kritizovala užití pomoci pro komerční či diplomatické účely. Své názory obvykle dávali vědět několika způsoby:
    • zveřejňováním v médiích
    • prostřednictvím kontaktů s rozvojovou komisí Spolkového sněmu (skupinou členů parlamentu ze všech stran, kteří měli zájem o německou rozvojovou pomoc a rozvoj obecně)
    • prostřednictvím kontaktů na členy komise, která se v rámci BMZ zabývala chudobou.
    • prostřednictvím podílení se na činnosti poradenských skupin BMZ
    • prostřednictvím neformálních kontaktů s politickými stranami (a zejména jejich stranickými nadacemi) a politickými elitami
  • na kritiku ze strany NGOs odpověděla státní správa vydáním nového programového prohlášení, nazvaného "Základní principy rozvojové politiky spolkové vlády", které ujišťovalo, že "Cílem německých rozvojových politik je zlepšení ekonomické a sociální situace obyvatel rozvojových zemí a poskytování příležitostí pro jejich kretivní rozvoj. Proto lidem pomáhá naplňovat jejich základní potřeby a umožňuje jim pomáhat sobě samým." Tento dokument zdůrazňoval význam politického prostředí podporujícího růst a roli politického dialogu o ekonomických politikách, ale jinak se od dřívějších programových prohlášení na toto téma příliš nelišil.

Německá pomoc na konci 80. let

  • docházelo sice ke změnám, přesto nebyla přerušena kontinuita s minulými desetiletími
  • opětovné zvyšování objemu, jež bylo mimo jiné důsledkem prohlubující se ekonomické krize v Africe
  • postupně se měnilo směřování pomoci, cílem byla nyní častěji sociální a administrativní infrastruktura
  • tři z pěti hlavních příjemců německé pomoci bylo stejných jako v předchozích desetiletích - Indie, Indonésie a Turecko. K nim se přidal Egypt (chudá země, diplomaticky důležitá z hlediska mírových rozhovorů na blízkém východě, jež byly v té době prosazovány i USA) a Čína (relativně chudá, komerčně zásadně významná - část německé pomoci byla například použíta pro výstavbu šanghajského metra), což ukazovalo, že diplomatická a komerční hlediska nepřestala hrát při směřování německé pomoci roli.
  • Německo také pokračovalo v proliferaci pomoci poskytováním malých objemů mnoha státům světa

Reorientace, omezení a znovuoživení německé pomoci (1990-2003)

  • v devadesátých letech a na počátku nového milenia došlo v německé rozvojové pomoci ke třem zásadním změnám:
    1. přidání nových cílů, mezi něž patřilo řešení globálních problémů lidstva (podobně se zachovali i ostatní donoři)
    2. prudký nárůst objemu pomoci na počátku 90. let, zejména té, která byla určena pro státy, přecházející k tržnímu hospodářství
      • tento pokles vedl k diskusím o objemu a cílech německé pomoci v budoucnosti, zpochybňována byla i samotná existence BMZ, neboť někteří politici navrhovali, aby bylo sloučeno s Ministerstvem zahraničních věcí. V roce 2002 se německá vláda, podobně jako další vlády zemí EU zavázala zvýšit objemy pomoci na Monterreyské konferenci o financování rozvoje. Tehdy již bylo jasné, že pokračovat bude jak důraz na rozvoj a redukci chudoby, tak BMZ jako nezávislá rozvojová agentura.
    3. dramatický pokles objemu pomoci, jež byl provázen rozhodnutím omezit počet příjemců pomoci

Příčiny změn

  1. konec studené války a kolaps socialistických režimů ve východní Evropě a SSSR. Německo mělo jako bezprostřední soused nemalý zájem na jejich úspěchu a brzy se stalo jejich největším bilaterálním donorem. Německá pomoc na ekonomické a politické změny vzrostla z méně než 1 mld. v roce 1990 na více než 4 mld. v roce 1995. Poté však pomoc transformujícím se ekonomikám, stejně jako německá pomoc celosvětově, dramaticky poklesla.
  2. vzrůstající pozornost věnovaná globálním problémům lidstva, jejichž řešení Němci nazývají globálními strukturálními politikami, jež zahrnují řešení problémů ovlivňujících celý svět, jako zdravotních a environmentálních. Německo se (v souvislosti s pozicí Strany Zelených) zajímalo zejména o problémy životního prostředí rozvojových a jiných zemí světa.
  3. v polovině 90. let se německá státní správa zaměřila ještě na jeden nový cíl pomoci - prevenci krizí a udržování míru. Na tuto oblast byly vyčleněny prostředky z rozpočtu, Německá státní správa, podobně jako správy jiných zemí poskytujících rozvoj, však stále zápasí s obtížemi při pochopení příčin konfliktů a role rozvojové pomoci při jejich prevenci.
  4. Německo bylo také prvním donorem, který se zabýval podněcováním demokratických změn. To bylo mj. také důsledkem unikátního prvku německého politického systému - každá ze šesti hlavních politických stran má svou nadaci, z nichž většina pracovala po desetiletí jak v Německu, tak v zahraničí na občanské výchově, propagaci demokratického vládnutí a také šířeji zaměřených rozvojových aktivitách, jež byly hrazeny německým státem přes BMZ
  5. vnitřní - obrovské náklady spojené se spojením obou částí Německa, které představovaly nejvýznamnější výdaje ze spolkového rozpočtu, odhadované na 100 mld. $ ročně. Svou roli hrál také závazek přijatý Německem v rámci Maastrichtské smlouvy roku 1992, který stanovil, že by Německo mělo v roce 1999 dosáhnout rozpočtového schodku menšího, než 3 % HDP (cíl, který byl znemožněn právě sjednocením Německa). V rámci snižování celkového objemu pomoci v polovině 90. let bylo sníženo množství zemí, přijímajících německou pomoc ze 156 v roce 1996 na 70 "prioritních" a "partnerských" zemí na konci 90. let a počet podporovaných sektorů na 3 a méně.

Nástup zeleno-rudé koalice v roce 1998

  • 1998 - koalice Sociálně demokratické strany (SDP) a Strany Zelených (DG) kladla na podporu rozvoje v zahraničí vyšší důraz než předchozí konzervativní koalice, vedená Křesťanskodemokratickou unií (CDU)
    • počátek období obnovy německé pomoci
    • v koaliční smlouvě stálo: "Dnešní rozvojová politika je globální strukturální politkou, usilující o zlepšování ekonomických, sociálních, ekologických a politických poměrů v rozvojových zemích…Nová spolková vláda reformuje, vyvine a vylepší rozvojovou politiku podle těchto principů, zajišťujíce koherenci této politiky v různých ministertvech…Pravomoci budou koncentrovány do rukou BMZ. BMZ bude od nynějška vedoucím činitelem v otázkách, jež se týkají rozvojových politik EU. Ministerstvo rozvoje se také stane členem Spolkové bezpečnostního sněmu."
  • příležitost prosadit k řešení problémy zvláštní důležitosti pro jednoho z koaličních partnerů
    • SDP měla zájem na rozvojových cílech německé pomoci
    • DG měla zájem na řešení environemtnálních problémů
  • SDP i DG měli zájem na rozšíření role BMZ v rozhodování, jež má vliv na rozvojové státy (v jazyce rozvojového diskursu Evropy 90. let chtěli zajistit "koherenci politik" zaměřených na rozvoj a německými ekonomickými zájmy v zahraniční obecně. Větší koherence mělo být dosaženo zvětšením rozsahu pravomocí BMZ kontrolovat veškeré politiky ovlivňující rozvoj, např. užívání exportních úvěrů, obchodní politiky, nebo export zbraní. V rámci úsilí o zvýšení korence byla na BMZ přesunuta také zodpovědnost za pomoc směřující do bývalých socialistických států a za politiky, týkající se německých závazků vůči rozvojové pomoci EU.
  • ministryní rozvoje byla jmenována viceprezidentka SDP Heidimarie Wieczoreck-Zeul
    • začala prosazovat:
      • orientaci německé pomoci na odstraňování chudoby
      • zvyšování objemů pomoci po letech poklesu
  • vydáno nové programové prohlášení rozvojové politiky nazvané Akční program 2015 (Aktionsprogramm 2015)
    • založené na Rozvojových cílech tisíciletí, včetně snížení chudoby na polovinu v roce 2015
    • po konzultacích s NGOs, jinými aktéry a schválení parlamentem se stalo oficiální německou rozvojovou politikou v roce 2001
    • mimo zaměření na chudobu mnoho dalších priorit, včetně:
      • zajištění práva na jídlo
      • podpora zemědělských reforem
      • podpora fair trade
      • podpora oddlužení
      • podpora lidských práv
      • dosažení větší genderové rovnosti
      • ochrana životního prostředí
      • řešení konfliktů
      • atd.
    • spíše souhrn cílů pomoci než praktický návod k činnosti
    • smyslem bylo zvýšit význam těchto otázek v rámci německé státní správy a poskytnou základ pro navýšení německé pomoci
Opětovné navýšení německé pomoci
  • 1998 - vláda ohlašuje svůj záměr zvrátit pokles německé pomoci
  • 1999 - německá pomoc začala opět růst (1998 - 10,9 mld. DM, 2001 12,4 mld. DM)
  • 2002 - Monterreyská konference o financování rozvoje
    • impuls pro další navyšování německé pomoci
    • Německo se jako člen EU zavázalo zvýšit svoji pomoc na 0,33 % GNI (Hrubého národního příjmu) do roku 2006, jako první krok k realizaci společného závazku poskytovat 0,7 % GNI na rozvojovou pomoc.
      • ze závazku vyplynul značný nárůst poskytované pomoci, v řádu několika mld. dolarů.
      • přes značný nárůst (2 mld.$) mezi lety 2002 a 2003 dosaáhl podíl německé pomoci na GNI pouze 0,28 % GNI a přes nárůst i v dalších letech se zdálo nepravděpodobné, že se vládě podaří dosáhnout 0,33 % cíle v roce 2006

Politika německé pomoci

Některé z faktorů vysvětlujícíh vývoj cílů německé pomoci jsou vnější - nade všechny byla významná Studená válka a její konec. Ale tyto faktory nám o vývoji německé pomoci poskytují jen omezené množství informací. Abychom pochopili stěžejní faktory ovlivňující pomoc, musíme se podívat také dovnitř Německa. Zaměříme se na ideje, které ovlivnily způsob, kterým politické elity a veřejnost vnímali německou pomoc, politické instituce, ve kterých se soupeřily diplomatické, komerční a rozvojové zájmy o vliv na pomoc a její řízení, a také na vliv organizace německé pomoci na správu pomoci.

Ideje

  • způsob, kterým Němci přemýšleli o rozvojové pomoci ovlivnily především dvě skupiny idejí:

Ideje o roli Německa ve světě

  • v závěru 2. světové války bylo Německo poraženou mocností a okupovaným, rozděleným státem. Okupace formálně skončila až v roce 1955, kdy byla obnovena suverenita a založena SRN
    • jedním z cílů NSR proto bylo obnovit pozici Německa jako zodpovědného člena mezinárodní komunity
      • Německo se snažilo rychle využít šancí, které se mu při dosahování tohoto cíle naskytly. Mezi ně patřily:
        • závazek poskytování rozvojové pomoci
        • silná podpora vzniku Evropského společenství a později EU
          • poskytování stoupajícího podílu pomoci pro EU (vzestup ze 13 % celkové německé pomoci v letech 1974-76 na 25 % v roce 2000, čímž se Německo stalo největším přispěvatelem vzhledem k velikosti své ekonomiky ze všech významnějších států EU)
  • Německo se stěží mohlo vyhnout studenoválečnému soutěžení se svým východním sousedem a jinými státy socialistického bloku díky bezprostřednímu sousedství s nimi, a to i v oblasti rozvojové pomoci.
    • spíše je překvapivé, že SRN nepoužila pomoc v tomto směru agresivněji a po delší období. Mezi možné důvody patří:
      • pouto s Němci, byť na jiné straně ideologické bariéry
      • obava z připomínání agresivního Německa předválečného období

Ideje o vhodných vztazích mezi chudými a bohatými a mezi státem a společností

  • pro vývoj německé pomoci byly také zásadní široce sdílené ideje o povinnosti bohatých pomáhat chudým, včetně poskytování pomoci z veřejných zdrojů
    • toto přesvědčení platilo i v případě pomoci směřované do zahraničí, což se odráželo i v každoročních vysokých příspěvcích církvím a NGOs pracujícím numanitární a rozvojové pomoci v zahraničí, dosahujících až 0,4 % GNI.
  • jak veřejnost, tak hlavní politické síly také akceptovaly roli státu při poskytování pomoci v zahraničí.
    • Sociální demokraté měly dlouhodobě internacionální orientaci a kladli důraz na solidaritu se znevýhodněnými jak v tuzemsku, tak zahraničí. Zahraniční rozvojová pomoc poskytovaná státem byla s tímto přesvědčením v plném souladu a proto také Sociální demokraté v Bundestagu vyprovokovali jednu z prvních debat o potřebně německé zahraniční pomoci již v roce 1956.
    • konzervativní část německého politického spektra reprezentovaná Křesťanskými demokraty chápala pomoc chudým v zahraničí jako křesťanskou povinnost.
    • mnoho Němců cítilo, že vzhledem k tomu, že jim po válce pomohl Marshallův plán, mají nyní po zotavení oni sami povinnost pomáhat méně šťastným.
  • důraz byl kladen na schopnost pomoci sám sobě (self-help) a související důležitost soukromého sektoru v rozvoji
    • příjemci pomoci (jak osoby, tak státy) měli přijmout primární odpovědnost za zlepšení své životní situace, neměli spoléhat na stát (a tím méně na SRN)
    • důraz na soukromý sektor odrážel poválečnou zkušenost Německa a jistě také rozvoj před válkou a také pravděpodobně vystoupil do popředí jako výsledek porovnávání se s NDR
      • tento postoj byl rozšířen zejména v pravé části politického spektra

Instituce

Německo je parlamentní demokracií s poměrným volbením systémem

  • vlády jsou většinou založeny na koalici několika stran, jimž se nepodařilo získat většinu (v poválečné historii Německa nebyla vláda pouze jedinou - v letech 1957-1961 - založena na takové koalici)
    • vliv vyjednávání při formování koalice na cíle a rozvoj německé pomoci
      • prosazení řešení "okrajových problémů", které jsou favorizovány jednou z koaličních stran - např. zahraniční rozvojové pomoci
      • příležitost pro prosazení politických programů "rozvojových křídel" hlavních politických stran, minoritních stran zastoupených v koalici (např. Zelených), nebo prominentních politiků se zájemem o problémy spojené s rozvojovou pomocí
      • koaliční politika opakovaně posilovala rozvojový význam německé zahraniční pomoci
        • 1961 - vytvoření Ministerstva rozvoje jako ministerstva s vlivem na zahraniční záležitosti, které požadovala minoritní koaliční strana
          • nejprve pouze malá odpověednost a malé pravomoci
          • už samotná existence znamenala znatelnou důležitost a legitimitu rozvojových cílů německé pomoci
          • nastupující ministři rozvoje měli status, přístup a stimuly k lobování na nevyšších místech státní správy za rozšiřování odpovědnosti BMZ. Získané větší pravomoci, mezi něž patřilo převzetí finanční pomoci od Ministerstva financí, pomoci do bývalých socialistických zemí od stejného ministerstva a získání odpovědnosti za koherenci všech německých politik, ovlivňujících rozvojové země, jsou výsledkem koaliční politiky

Federální uspořádání Německa (16 spolkových zemí)

  • mohlo nepřímo posílit rozvojové směřování německé pomoci
  • vlastní programy pomoci hrazené z vlastních daní
    • silně zaměřené na vzdělávání cizinců v Německu
    • často také projekty malého rozsahu v zahraničí
  • zapojení zemských a místních samospráv k informovanosti a angažovanosti občanů Německa ve věcech rozvojových problémů a pravděpodobně též posílilo jejich podporu rozvojové pomoci na fedeální úrovni - jednalo se o formu "rozvojového vzdělávání, které nebylo v jiných zemích v takové míře evidentní (německou zahraniční pomoc schvalovalo v roce 1987 75 % Němců a v roce 1994 stejný podíl obyvatel západních států Německa. Tato podpora poněkud poklesla v 90. letech, což jistě odráželo ekonomické problémy spojené se znovusjednocením. V novém tisíciletí začala podpora opět narůstat.)

Zájmy

Diplomatické zájmy na poskytování pomoci s centrem na Ministerstvu zahraničních věcí

  • MZV má neformální úlohu při rozhodování o pomoci, např. :
    • široce založeném systému pravidel (frameworku), řídícím německou pomoc
    • aktivitách v sektorech, majících zvláštní důležitost pro diplomacii (jako je demokratizace, předcházení konfliktů a jejich zvládání)
    • poskytování pomoci některým zvláště významným zemím, jako např. Turecku
  • MZV si osobuje právo posuzovat projekty pomoci v pro ně citlivých zemích
  • MZV může zablokovat návrhy s nimiž nesouhlasí, ačkoliv to se prý stává jen velmi zřídka
    • postupem času vliv Ministerstva zahraničních věcí na směřování německé pomoci zeslábl, ale nevymizel
      • koaliční smlouva mezi SDP a koaličními partnery v roce 2002 ponechala prosotr pro ovlivňování německé pomoc jak Ministerstvem rozvoje, tak Ministerstvem zahraničních věcí

Podpora rozvoje organizacemi v rámci státní správy i mimo ni

  • v rámci státní správy se jedná zejména o BMZ, GTZ a KfW
    • BMZ hraje hlavní roli při vytváření politik
    • KfW zaujímá spíše pozici bankéře - zajímá se o hospodářský růst a pomoc, která přináší zisk (poskytovaná pomoc má spíše podobu půjček, než grantů)
    • GTZ zaujímá praktický postoj, zaměřuje se zejména na redukci chudoby
  • mimo státní správu je velká, aktivní skupina NGOs, zapojená do rozvojových záležitostí, mnoho z nich aktivně prosazuje rozvojový cíl německé pomoci u orgánů státní správy
    • jedná se jak o protestantskou a katolickou církev, tak mnoho jiných neziskovek, které se zabývají jak rozvojovou, tak humanitární pomocí
    • okolo 500 z nich je dotováno státem
    • jsou sdruženy do několika zastřešujících organizací (např. VENRO, které sdružuje více než 100 větších NGOs (z nichž některá jsou sama sdruženími menších NGOs))
    • Německo nemá žádný poradní výbor, kde by zasedali zástupci NGOs, jako např. Dánsko - přesto NGOs dokázaly seznámit státní správu se svými náhledy na problematiku
  • unikátním aspektem německého systému pomoci jsou nadace politických stran
    • dlouhá tradice financování těchto nadací za účelem podpory demokratizace a provozování určitých rozvojových aktivit v zahraničí
    • mají přirozený zájem na rozvojových cílech německé pomoci
    • mají výjimečný přístup ke svým politickým stranám (někteří Němci je vzhledem k jejich neviditelné, ale vlivné pozici v rámci stran nazývají "ponorkami")
    • neformální, a podle většiny svědectví efektivní lobisté za rozvojové cíle pomoci v rámci svých stran, a to jak na úrovni státní správy obecně, tak i Bundestagu. Méně úspěšní byli v prosazování navyšování objemů pomoci, zvláště v období rozpočtovým problémů 90. let
    • podobné lobby za rozvojovou pomoc nejsou v žádné jiné donorské zemi
Neformální sítě aktérů se zájmem o zahraniční rozvoj
  • jejich součástí jsou do jisté míry také rozvojoví ministři v EU a DAC (pozn. je toto správný překlad?), protože činnost těchto organizací může být advokáty rozvoje v Německu použito pro prosazení jejich programů (např. kritiky německé pomoci ze strany DAC jsou často německými NGOs využity k jejich kritikám politik orgánů státní správy - což bývá často do určité míry efektivní. Toto byl např. příklad koherence, zmiňovaný dříve.)
  • ne všichni spolu vždy souhlasí, efektivita jejich akce závisí mj. právě na společném postupu (např. v roce 1994 ohlásil kandidát na kancléře za SDP svůj úmysl včlenit BMZ do Ministerstva zahraničních věcí, pokud jeho strana vyhraje volby. To vyvolalo mohutnou, prudkou kritiku ze strany NGOs, rozvojových specialistů a jiných obhájců rozvoje, kteří "jednohlasně odmítli tuto mylšenku ze strachu z toho, že by byla rozvojová spolupráce podřízena jiným zájmům a ztratila by podporu veřejnosti".
  • tyto sítě nemají takový přístup k politickým institucím, jako podobné sítě v USA (kde jsou politické instituce mnohem více fragmentovány), ale přesto je s nimi nutno počítat, zejména v otázkách souvisejících s použitím pomoci na nerozvojové účely

Komerční zájmy německých firem

  • zahraniční pomoc chápána jako pro urychlení přístupu na zahraniční trhy v prvních letech programu pomoci, zejména tehdy, když má odpověednost za užití části prostředků Ministerstvo hospodářství
  • podobně jako v případě Ministerstva zahrnaičních věcí vliv německých firem zeslábl, ale nevymizel
  • v případě, že má určitá společnost silný zájem na programu pomoci v zahraničí, může použít neformálních kanálů k přístupu ke státním úředníkům a hledat podporu.
    • budování Šanghajského metra často uváděné v Německu jako příklad periodického německých firem vlivu na směřování pomoci, je příkladem toho fenoménu
  • v polovině 90. let údajně německé firmy lobovaly proti dalšímu snižování německé projektové pomoci (poskytované zejména KfW), ze které benefitovali jako implementátoři
  • přístup německých firem ke tvůrcům politik se také projevuje v případě každoročního schvalování rozpočtu zahraniční pomoci
    • BMZ sice navrhuje roční rozpočet na pomoc, ale tento návrh následně musí být posouzen a schválen jak Ministerstvem zahraničních věcí, tak Ministerstvem hospodářství, což dává oběma institucím možnost zajisti, že jejich zájmy jsou zohledněny v návrhu, který následně putuje na Ministerstvo financí pro konečné schválení a přesunutí na půdu Bundestagu

Organizace německé pomoci

Vliv existence rozvojové agentury na ministerské úrovni

  • Německo je jediným z hlavních dokorských států se stálou rozvojovou agenturou na ministerské úrovni (Velká Británie také v několika případech zřídila za labouristických vlád Ministerstvo rozvoje, které bylo následně začleněno pod Ministerstvo zahraničních věcí po nástupu konzervativní vlády)
    • existence takového ministerstva v mnohém vysvětluje postupně narůstající prioritu rozvojových cílů německé pomoci, když byly na počátku německého rozvojového programu hlavní především diplomatické a komerční cíle
    • rozvojová agentura na ministerské úrovni nebyla garancí toho, že že bude mít kontrolu nad německými politikami a programy pomoci, spíše vytvořila možnost takové kontroly. Postupné zvětšování kontroly ministerstva na německou pomocí a vlivu na programy související s rozvojem bylo výsledkem posloupnosti odhodlaných ministrů rozvoje, kteří vyjednávali se svými premiéry. Tento proces pokračuje dodnes za pomoci aktivního lobbingu ze strany NGOs a jiných aktérů mimo státní správu - převážná část pravomocí, týkajících se humanitární pomoci stále zůstává Ministerstvu zahraničí.

Rozdělení rozvojových organizací na plánovací (BMZ) a implementační (GTZ a KfW)

  • vneslo do systému německé pomoci prvek strnulosti a slabou integraci rozvojových aktivit do celkového rámce německé pomoci
  • ztížilo německé státní správě angažování se v dialogu o politikách (policy dialogue) a sektorově-založených investičních programech, protože experti na rozvojovou politiku působí v BMZ (a málo z nich v terénu) a zkušenosti z terénu a odpovědnost za technické aspekty realizace jsou na straně GTZ a KfW.
    • ukázalo se, že pro německou státní správu je obtížné přejít rychle na grantovou pomoc, protože většina toho, co KfW poskytuje, je ve formě půjček.
  • může mít potíže efektivně pracovat v rychle se měnícím světě 21. století, kdy rozvojové země, které jsou na tom lépe jsou schopny zvládnout pomoc ve formě půjček, ale potřebují ji méně, zatímco chudé země, které často potřebují pomoc mají problémy se splácením půjček v rámci rozvojové pomoci
Implementační agentury
  • GTZ se soustředí na technickou pomoc ve formě grantů
  • KfW poskytuje finanční pomoc, polovinu ve formě zvýhodněných půjček
  • v GTZ a KfW se vyvinuly značně odlišné organizační struktury a kultury, proto čelily jistým problémům při vzájemné spolupráci, zejména v terénu.

Shrnutí

Příběh vyvíjejících se cílů německé rozvojové pomoci je institucionálního a organizačního rázu. Německá pomoc měla zprvu silnou diplomatickou a komerční orientaci. Vliv koaliční politiky vedl k ustanovení BMZ, které postupně zvyšovalo svoji kontrolu nad německou rozvojovou pomocí a rozvojovým zaměřením této pomoci. Svou roli zde sehrály osobnosti několika ministrů rozvoje, stejně jako rostoucí množství a aktivismus rozvojově zaměřených NGOs.

Tento proces byl prohlouben oslabováním diplomatické soutěže mezi Východním a Západním Německem, jež bylo důsledkem ostpolitiky kancléře Willyho Brandta na konci 60. a na počátku 70. let. Tento posun v prioritách německé pomoci neznamenal, že by diplomatické a komerční cíle vymizely. Ministerstvo zahraničních věcí má při rozdělování pomoci stále slovo veta a může stanovit své vlastní priority. Ministerstvo hospodářství má vliv na celkový objem pomoci a soukromé firmy mohou využít jeho přístupu k vysokým státním úředníkům k lobování za přidělení pomoci na určité projekty v zahraničí. Ale rozvoj a související účely mají přednost - ve velké míře jako důsledek rozhodnutí z roku 1961 založit Ministerstvo rozvoje.

Příběh německé pomoci nám sděluje ještě dvě zpráby. První, že vážné ekonomické a rozpočtové tlaky pravděpodobně povedou ke škrtům zahraniční pomoci. Ale díky širokému přijetí povinnosti bohatých zemí pomáhat chudým a silné podpoře rozvojové pomoci ve státní správě i mimo ni lze čekat, že objemy pomoci po pominuté rozpočtové krize znovu porostou. V případě Německa byly spouštěcími mechanismy nového nárůstu rozvojové pomoci volby 1998 a následná Monterreyská konference o financování rozvoje v roce, spolu s energickým a politicky dobře umístěným ministrem rozvoje.

Co může tato analýza znamenat pro budoucnost německé pomoci? Zaprvé, diskuse ohledně začlenění Ministerstva rozvoje do Ministerstva zahraničních věcí se zdá být politicky nereálná. Je tu příliš mnoho zájmů mimo státní správu (rozvojová křídla politických stran, jež jsou podporována nadacemi politických stran, a především NGOs) a také přímo v ní. V důsledku toho by takový krok byl pravděpodobně velmi politicky nákladný pro kancléře, který by se o něj pokusil. Tento důvod sám o sobě stačí na to, aby rozvojové cíle německé pomoci zůstaly prominentními. Výzvou, stojící před německou státní správou tak není ano tak množství nebo cíl pomoci, jako spíše správa pomoci a vlastní schopnost upravit stávající strnulý a roztříštěný systém pomoci tak, aby byl připraven na úkoly a příležitosti 21. století.

Komentáře

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License