Jak Odpalovat V Kriketu

Teď jsme se dostali k té části kriketu, kterou mnozí vnímají jako nejdůležitější dovednost.

Bez ohledu na míru rozdílnosti názorů na toto téma je jisté, že bez odpalování by kriket jednoduše neexistoval. A bez promyšleného odpalování by to bylo bylo příliš všední na to, aby mělo smysl hrát.

Dovolte nám tedy prosím zamyslet se nad vědou zvanou odpalování tak podrobně, jak nám dostupné místo dovolí.

Správné držení těla v postavení, připraveném na příjem míčku je ta nejdůležitější věc.

Pouze v jednom jediném postavení totiž může hráč využít všechny svaly, které bude v kritickém okamžiku potřebovat. Nesmíme totiž zapomínat, že odpalování je série okamžitých počátků aktivity a odpočinkových pauz, ne jeden dlouhodobý výkon.

Při zaujímání standartního postavení by měl začátečník postupovat takto:

Předpokládáme-li čáru od prostřední brankové tyče branky pálkaře do bodu, kde míček opouští nahazovačovu ruku, protne tato čáru před brankou téměř v pravém úhlu; tento průsečík se nazývá "Strážce", strážce si ho může označit jakkoliv chce (škrábnutí pálkou nebo jednou z tyček tvořících břevno branky je jedním z možných způsobů).

Chvilka přemýšlení nám ukáže, že pálka, položená na zemi nebo držená kolmo na tomto místě (často, mj. nazývaná "díra v bloku") úspěšně naruší průchod míčku od nadhazovače do sítě.

To dává pálkaři pevný bod, od kterého může pálkař více či méně přesně odhadnout let míčku a zároveň je neocenitelným vodítkem pro správnou polohu pálky při obraně branky.

"Strážce" může být přenesen na jakýkoliv bod mezi čárou před brankou a brankou, podle přání nebo zvyklostí hráče, ale bod zmíněný výše je doporučeníhodný, neboť umožňuje hráči operovat ve větším prostoru a také lepší přehled o tom, jak byl míček hozen.

Předání správného "strážce" pálkaři je věc rozhodnutí nadhazovače.

Jakmile je "strážce" umístěn a označen, musí se pálkař připravit na hru.

Pokud je to pravák, musí stát pravým ramenem směrem k vlastní brance, levým pak směrem k nadhazovači. Jeho pravé chodidlo musí být položeno rovnoběžně s čárou před brankou těsně uvnitř této čáry. Palec pak asi 2 nebo 3 palce od "strážce", přičemž levé chodidlo by mělo být poněkud posunuté a otočené kupředu.

Pálku je třeba držet tak, že jsme tváří otočeni k nadhazovači, lehce se dotýkáme "strážce" a držadlo pálky máme lehce pootočené kupředu.

Pravá ruka pevně drží pálku několik palců od ramene, vzadu pak levá ruka drží pálku poněkud výše;při pohledu zpředu jsou pak ruce umístěny na opačných stranách pálky.

Tolik k pozici, nyní k držení těla.

Zde si musí hráč pamatovat tři jednoduchá pravidla:

Stát tak vzpřímeně a nenuceně jak je jen možné, přenést váhu těla na pravou nohu, což ponechává možnost levou jakkoliv pohybovat. Tvář by měla být nenuceně a přirozeně otočena k nadhazovači, sledujíce místo na jeho levým ramenem, které musí být pootočeno poněkud kupředu, stejně jako levý loket.

Mnoho dobrých pálkařů, rozhodně většina z našich nejlepších zaujímá výše popsanou pozici, rozbalí se do nejvyšší možné výšky - zatímco drží pálku stále v rovině branky - ale kývají s ní několik palců od země.

Toto postavení, ačkoliv je očividně méně obezřelé než předchozí, je ve skutečnosti, pokud mluvíme o pokročilém hráči, daleko efektivnější i pro obranu, protože vyšší poloha očí poskytuje lepší pohled na míček. Pálka je také připravenější na "bailers", míčky, které stoupají až do výšky brankových kolíků ("bails") bez toho, že by ztrácely (podle mne dokonce získávají) sílu jako "shooters" (míčky, které se nezvykle odrážejí).

Proto by každý měl mít na paměti že je daleko snadnější pálku položit než zvednout.

Navíc má pálkař ve vzpřímené poloze k dispozici více svalové síly než když je shrbený.

Hráč je nyní připravený přijmout míček, ale aby mohl mohl bránit svou branku nebo zaútočit plnou silou, je třeba ještě dalšího pohybu.

V okamžiku, když je míček přijímán by pálkař měl pohnout pálkou lehce a plynule zpět nad brankové kolíky, přičemž použije pravou ruku jako čep a levou pohybuje odpředu nazpět, dokud celá pálka neleží v linii, spojující vrchol prostředního brankového kolíku a nadhazovačovu ruku.

Tato pozice umožňuje pálkaři pouhým sklopením udeřit míček stejně efektivně, jak kdyby s pálkou nepohyboval, s tou výhodou, že pálka udeří míček, nikoliv míček pálku - čehož je vždy dobré dosáhnout.

Tím se nabízí šance k běhu, zatímco jinak by míček možná vypadl mimo hru.

A pokud je možno míček odpálit, pálka je již za tím účelem již připravena.

To pálkaři umožňuje vyčkat s rozvahou, zda odpálit či blokovat až do posledního okamžiku.

Měl by si proto vzít k srdci, že pokud se rozhodne blokovat, měl by tak učinit co nejpozději a nejprudšeji.

Viděl jsem dokonce takové prudké nadhozy, které dokázal pálkař obrátit ve svoji výhodu dobrým odpalem, k velké nelibosti nadhazovače.

Začátečník by měl cvičit tento pohyb pálky při každé příležitosti.

Pro cvičení je tyčka zrvna tak funkční jako skutečná pálka.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License