Koncept Zakladnich Potreb

Koncept základních potřeb byl představen na světové konferenci Mezinárodní organizace práce (ILO) v roce 1976. Základní potřeby zahrnovaly podle přijaté deklarace minimální úroveň osobní materiální spotřeby (jídlo, přístřeší, oblečení), nezbytné kolektivně využívané služby (elektřina, voda, kanalizace, zdravotní péče, vzdělávání, veřejná doprava), zapojení lidí do rozhodování ovlivňujícího jejich život, dodržování základních lidských práv a zaměstnanost jako cíl i prostředek).
K dosažení těchto cílů mělo přispět zejména využívání místních zdrojů a
poskytování prostředků chudým, s jejichž pomocí se mohou sami podílet na rozvoji.
Součástí deklarace byl také pokus o stanovení kritérií a cílů rozvoje pro jednotlivé
země. Uznána byla také nutnost strukturálních změn společností rozvojových zemí,
bez nichž není možno dosáhnout uspokojení základních potřeb. (BROHMAN, J. 1996,
205)
Koncept základních potřeb byl od počátku kontroverzní, setkal se zejména s
protesty ze strany zaměstnavatelů v rozvinutých zemích, kteří tvrdili, že ILO příliš
zdůrazňuje potřebu strukturálních změn a přerozdělovací opatření. Místo toho
doporučovali soustředit se na dosažení rychlého ekonomického růstu, který byl podle
nich nejlepším lékem na problémy spojené s nezaměstnaností a chudobou.
(BROHMAN, J. 1996, 206)
fb783daf2ef842fbb636919.png
d912f71ef3c34aa485bc485.png

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License