Maiava

Teorie post-developmentu odmítají rozvoj jako nástroj "západní" nadvlády, jako systém dominance, vnucující západní názory na to, jaký by svět měl být. (str.1)

Rozvoj tak, jak ho známe, je intervenionismus. (str.1)

V teorii post-developmentu jsou rozvoj a intervence v jakékoliv formě odmítány jao nástroj západní dominance, jako systém vnucující západní způsob uvažování o tom, jaký by svět měl být (Rahnema and Bawtree 1997) (str.1)

Rozvoj je považován jednoduše za neokolonialismus. (str.1)

Podle teorie post-developmentu je rozvoj také procesem výběru a vnucování znalostí, v němž experti zvnějšku identifikují jak problémy, tak jejich řešení. Tím podřizují místní obyvatele svým soudům a určují, co bude řečeno a vykonáno. (str.1)

Autoři, spojení s teorií post-developmentu tvrdili, že rozvoj tvořil a byl vytvořen nerovnám diskurzem, který soudí třetí svět, ale není schopen naslouchat názorům místních lidí, či takové naslouchání vůbec připustit. I naše chápání třetího světa je silně ovlivňováno rozvojem, který nás např. učí chápat lidi tam žijící jako pasivní příjemce pomoci, kteří potřebují "rozvíjet". Obraz třetího světa je tak zkreslován a náš pohled na třetí svět omezován. (str. 1-2)

Analýza podle diskurzu post-developmentu odhaluje, jak je třetí svět představován jako zaostalý, neschpný si sám pomoci, problemtický a chudý. Tak vzniká naše "znalost". Pokud jsou lidé chudí a žijí v nuzných podmínkách, pak je třeba zasáhu. (str.2)

Rozvoj je, podle zastánců post-developmentu, uzavřen pro alternativní způsoby poznávání. Escobar (1995,39) tvrdí, že rozvoj vytvořil prostor, ve kterém je možno vyslovit nebo si představit pouze určité věci. Post-development tedy odmítá ovládání a omezování možností, stejně jako západní soudy a předpoklady. (str.2)

Alternativou [k rozvoji] jsou místní lidé, rozhodující o své vlastní budoucnosti, sebevědomí, nevystrašení, svodbodní, určující, co chtějí dělat sami pro sebe. (str.2)

Podle post-developmentu je třeba znovu získat důvěru v lokální myšlení a znalosti a spolehnout se na ně. (str. 2)

Podle teorie post-developmentu je možno rozeznat dva typy rozvoje:

  • úmyslný rozvoj je rozvoj tak, jak ho známe. Jako intervence zvnějšku, jejímž cílem je dosáhnout náplanovaného výsledku. Dohlíží na ni "správci" zvnějšku, kteří vědí, co je nejlepší a určují, jaké mají být výsledky rozvoje.
  • imanentní (vnitřní) rozvoj je výsledkem činností, které lidé dělají tak jako tak (jako odpověď na vnější změny nebo navzdroy nim). Vzniká uvnitř komunity, organicky, spontánně. Lidé jsou hybnou silou vlastního rozvoje. Protože tyto aktivity nevycházejí z epistemologického prostoru, uznávaného konvenčním rozvojem, nejsou brány jako rozvoj. (str. 2-3)

Striktně řečeno odmítá teorie post-developmentu veškerou intervenci. (str.4)

Post-development odmítá určování směru a akcí a řízení možností. Je otevřen různým různým způsobům myšlení, jiné způsoby přemýšlení jsou jedním z jeho cílů. Kromě toho, že jsou jeho cílem místní lidé, ho také ti samí lidé vedou. (str.5)

Citace

MAIAVA, Susan. When is development not 'development'? : Recognising Unofficial Development (or Practising Post-Development). [s.l.] : [s.n.], [2002]. 5 s. Dostupný z WWW: <http://www.devnet.org.nz/conf2002/papers/Maiava_Susan.pdf>.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License