Pender

V období 80. a počátku 90. let 20. století vyzařovala Světová banka (SB) velkou míru jistoty ohledně cíle svých politik, zaměřených na rozvoj nejméně rozvinutých států světa, kterým bylo dosažení rychlého a stabilního ekonomického růstu. Tento cíl nebyl považován za samozřejmý a byl sdílen nejenom sesterskou organizací SB, Mezinárodním měnovým fondem (MMF), ale tvořil také jádro shrnutí názorů Washingtonských politiků a myslitelů, známého pod názvem Washingtonský konsensus. (398)

Oblíbeným měřítkem rozvoje v tomto období byl hrubý domácí produkt (HDP) na osobu, pro úzkou korelaci s dalšími indikátory rozvoje, jako je naděje na dožití, standarty vzdělávání a úrovně osobní konzumace. (398)

Politiky SB a MMF zdůrazňovaly význam minimalizace státu a omezení volného působení tržních sil. Intervence Světové banky a MMF byly velmi politizované vzhledem k tomu, že byly namířeny proti plánovaným ekonomikám, a to nejenom států druhého, ale také třetího světa. Jejich zaměření bylo výrazně proti-státní a pro-tržní. Následující politiky byly státům buď silně doporučovány, nebo přímo vynucovány:

  • zrušení ochrany určitých odvětví hospodářství
  • zlepšení fiskální disciplíny a kontrola inflace
  • omezení státních výdajů a zmenšení deficitu veřejných financí
  • nastavení výměnného kurzu měny a obchodních politik tak, aby byl stát konkurenceschopný
  • opatření na podporu přímých zahraničních investic a privatizace (399)

S myšlenkou podmínečnosti půjček přišel poprvé tehdejší president Světové banky Robert McNamara v roce 1979. Hodlal tak podpořit ekonomický růst a rozvoj spojením finanční pomoci s přijetím určité sady politik, doporučených Světovou bankou. Podmínečnost byla uvedena do praxe zavedením programů strukturálních úprav. V období 80. a počátku 90. let 20. století byly půjčky Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, regionálních rozvojových bank, bilaterální půjčky i půjčky soukromých finančních institucí podmiňovány přijetím často dalekosáhlých ekonomických reforem v souladu s modelem Světové banky. Tak byla značně omezena možnost rozvojových zemí experimentovat s vlastními modely rozvoje. (399)

Jak Williamson (autor pojmu Washingtonský konsensus) poznamenává: "Politici ve Washingtonu mají určité také jiné zájmy…vedle zvyšování eonomického blahobytu. Mezi ně patří propagace demokraci a liských práv, potlačení obchodu s drogami, zachování životního prostředí a kontrola populačního růstu. Nicméně, tyto názory se neprojevovaly v politikách vynucovaných v rámci strukturálních úprav. (400)

Citace

PENDER, John. From ‘Structural Adjustment’ to ‘Comprehensive Development Framework’ : conditionality transformed?. Third World Quarterly [online]. 2001, vol. 22, no. 3 [cit. 2009-01-06], s. 397-411.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License