Ruppert Hodder: Development Geography

Kniha Ruperta Hoddera Development geography na samém počátku obsahuje zajímavý výčet nejpoužívnějších ukazatelů rozvoje a konstatuje, že všechny jsou dosti nedokonalé - a to především díky nesrovnatelnosti dat, která je důsledkem jak nedostupnosti dat z některých oblastí světa, tak odlišnými metodikami při jejich získávání. Jako příklad je tu uvedena Čína, která do HDP zahrnuje pouze průmysl a zemědělství.

Autor se zabývá také myšlenkou, zda je vůbec vhodné považovat rozvojový svět za 1 jasně vymezený celek. Cituje přitom zajímavou myšlenku, že:

je vhodné považovat rozvojový svět za jeden celek, pokud si uvědomíme, že problémy rozvojových zemí se od problémů zemí rozvinutých liší spíše v měřítku, spíše než v druhu. - Potter a Lloyd-Evans 1998:25

Teorie závislosti

Autoři uvádějí několik typů kritik teorií závislosti.

Především tu, která tuto teorii označuje za akademickou módní záležitost, která nebyla úspěšná v praxi. Jako příklad uvádějí Benin, který do své politiky přijal některé neomarxistické zásady a vyvíjel se ekonomicky hůře, než země, které je odmítly, jako např. NIC. Takovou kritiku mohu napadnout hned ze dvou směrů.

  • Brohman (1996) vysvětluje, že "ekonomický zázrak" v zemích NIC nebyl důsledkem přijetí neoklasických zásad, ale spíše keynesiánských protekčních praktik. Tento typ rozvoje byl navíc umožněn tehdejším politickým rozdělením světa, kdy byly východoasijské státy považovány (především v USA) za "strážce kapitalismu".
  • Autoři sami uvádějí, že ekonomické ukazatele mají jako ukazatele rozvoje pouze velmi omezenou platnost. O "kvalitě života" nemusí tedy uvedené hodnoty vypovídat mnoho.

Zemědělství

Autoři uvádějí, že produkce malopěstitelů činí vě většině rozvojových zemích většinu exportu. Jako příklady ovšem uvádějí zejména země v Africe a Asii, ostatně o několik stran dále se samo zabývají neefektivitou plantážního zemědělství latinské Ameriky.

Role NGOs

Autoři uvádějí, že v 60. a 70. letech se odehrály pokusy zlepšit situaci venkovských periferií pomocí "Integrovaného zemědlského rozvoje". Výsledkem těchto programů měla být větší produkce malých farmářů, zvýšení domácí poptávky po této produkci a diversifikované nezemědělské projekty, zaměstnávající velké množství pracovní síly (těžko říci, co je tím přesně myšleno, domnívám se, že především industrializace).

Tyto programy byly však úspěšné pouze z části. Důvěra obyvatel periferie se postupem času odkláněla od projektů organizovaných vládou k podobným projektům NGOs. Ty kladly důraz nejen na zvýšení produkce, ale také celkové kvality života. Přirozeně, že něterá NGOs jsou příliš velká, byrokratická a odcizená zájmům běžných lidí. Takové mohou být potom také jejich projekty - autoři zmiňují příkld Maya biosphere reserve, která slouží cílům NGOs, ne místní populace, nebo inovační rozvojovou strategii v Gambii, která prokázala, že "činnost NGOs byla mnohem méně efektivní, než jaká by měla být" (což je ovšem poněkud vágní tvrzení, neznáme-li situaci, v níž tato strategie probíhala).

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License