Siemiatycki

Teorie post-developmentu tvrdí, že koncept rozvoje, který je zásadním způsobem svázán s rozšořováním hegemonie západu, musí být úplně odmítnut. (Rahnema and Bawtree, 1997). Podle autoraje zřejmá nechuť teoretiků post-developmentu navrhnout alternativy, spíše nabízejí možnost lépe pochopit selhání rozvoje. (str.1)

Teorie post-developmentu je neocenitelná pro uvědomění si, co je "skutečný rozvoj" Je to rozvoj, který zahrnuje: "místní lidi rozhodující o své vlastní budoucnosti, sebevědomé, nevystrašené, svodbodné, určující, co chtějí dělat sami pro sebe, využívající svou vlastní sílu, aktivně se snažící zlepšit své životy a vylepšit svou materiální situaci podle vlastních priorit, tak, jak to dělali po tisíce let." (Maiava, 2002)

Teorie post-developmentu je "radikální reakcí na dilemata rozvoje", jejíž prvně načrtli Wolfgang Sachs (1992), Arturo Escobar (1995), Gustavo Estava(1987), Gilbert Rist (1997), Majid Rahnema a Victoria Bawtree (1997), Serge Latouche (1993) and Vandana Shiva (1988). Tito autoři tvrdili, že rozvoj musí být odmítnut nejenom pro své výsledky, ale pro své úmysly, pohled na svět a předpoklady. Toto absolutní odmítnutí odlišuje post-development od dalších kritik rozvoje - např. konceptu základních potřeb nebo udržitelného rozvoje, které se spíše snažily reformovat rozvojovou praxi. Post-development usiluje o "vytvoření velké kolaice opozičních sil", která opustí stadnardní rozvojovou rétoriku a praxi.

Pieterse (2000) identifikuje jako původ studií post-developmentu post-strukturalistické perspektivy. Metodologie post-developmentu se původně soustředila na diskusrs. Tato analýza "zahrnuje pečlivý výzkum jazyka a textů jako rámce domněnek a struktur myšlení. Za použití této analýzy jsou autory, hlásícími se k post-developmentu (Rahnema and Bawtree, 1997;
Maiava, 2002), silně kritizována líčení třetího světa jako "zpátečnického", "problematického" a potřebujícího rozvojovou intervenci. Post-developmentalisté používají těchto přístupů (tj. výzkumu diskurzu) k tvrzení, že vyzdvižení jednoho diskurzu udržuje nerovné mocenské vztahy a že rozvoj je jedním z mechanismů, kterým jsou takové nerovnosti udržovány.

Klíčová rozhodnutí post-developmentu v jeho počátcích, odmítnutí univerzálních teorií a rozhodnutí zaměřit svou analýzu na diskurs, mají svůj původ v poststrukturalistické teorii.

Kritika

Mnoho analytiků se domnívá, že přínos post-developmentalistické kritiky je podkopáván její neschopností navrhovat konkrétní alternativy k rozvoji hlavního proudu. Mezi další vnímané nedostatky patří patří:

  • ignorování hospodářského vzestupu Asie a významného prodloužení naděje na dožití ve většině rozvojových stáů světa (Nederveen Pieterse, 2000, p.183)
  • homogenní a neopopulistický pohled na rozvoj, romantizace místních kultur, přehnaná kritika moderního vědecko-technického pokroku
  • uvažování jen těch komunit, které autoři vnímají jako ty, které stojí v opozici k modernitě a kapitalismu
  • dopouštění se toho samého, co je kritizováno na rozvoji - důvěrnictví, narozdíl od koloniální správy ve vztahu k místním iniciativám (grassroots)

Citace

SIEMIATYCKI, Elliot. Post development at crossroads : Towards a "real" development. Undercurrent [online]. 2005, vol. 2, no. 3 [cit. 2009-01-02], s. 57-61. Dostupný z WWW: <http://www.igloo.org/libraryservices/download-nocache/Library/su/undercur/2005ii~8>.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License