Williamson

V původním článku (Williamson 1990) označil pojmem Washingtonský konsensus označil sadu reforem, vhodných pro státy latinské Ameriky, na nichž by se shodla většina Washingtonských politiků:

  • fiskální disciplína
  • přesměrování výdajů veřejných financí do oborů, které nabízají jak vysokou ekonomickou návratnost, tak možnost vylepšit rozdělení příjmů ve společnosti, jako jsou základní zdravotní péče, základní vzdělávání a infrastruktura
  • daňová reforma, vedoucí ke snížení marginální daňové sazby a rozšíření daňové základny
  • deregulace úrokových měr (později změněno na "finanční liberalizace")
  • nastavení směnného kurzu měny tak, aby byla ekonomika konkurenceschopná
  • liberalizace obchodu
  • uvolnění pravidel pro příliv přímých zahraničních investic
  • privatizace
  • deregulace (ve smyslu trušení bariér pro vstup a výstup z ekonomiky)
  • zabezpečení vlastnických práv

Na Washingtonský konsensus může být nahlíženo jako na pokus shrnout politiky, které byly obecně považovány za prospěšné rozvoji po dvaceti letech, během nichž ekonomové získali přesvědčení, že klíčem k rychlému ekonomickému růstu nejsou ani přírodní zdroje určité země, nebo dokonce její fyzický či lidský kapitál, ale spíše sada ekonomických politik, kterou stát provádí.

Washingtonský konsensus jsem původně zamýšlel jako geograficky a historicky specifický nejnižší společný jmenovatel reforem, které "Washington" považoval za prospěšné v zemích latinské Ameriky roku 1989. V praxi by ovšem nedošlo k velkému rozdílu, kdybych se podobně snažil vyjádřit reformy pro Afriku a Asii (Williamson 1997)

J. Williamson (1999) dále shrnuje současný pohled na obash pojmu Washingtonský konsensus. V ním vybraných citacích je Washingtonský konsensus považován za:

  • nekompromisní liberalizaci
  • uvolnění trhu
  • používání monetaristických politik
  • politiky založené na principech volného trhu a monetární disciplíně
  • liberalizace všeho, co jde a privatizovat co nejrychleji
  • tvrdou kritiku státu
  • nový imperialismus
  • uplatňování laissez-faire ve světovém měřítku

Tyto příklady napovídají, že v myslích mnoha ekonomů se termín Washingtonský konsensus stal synonymem pro "neoliberalismus" či "tržní fundametalismus". J. Williamson (1999) považuje tento výklad za velmi vzdálený jeho původnímu užití pojmu a zdůrazňuje, že Washingtonským konsensem označil sadu politik v roce 1989, kdy byl tržní fundametalismus Reaganova prvního funkčního období nahrazen návratem racionálního ekonomického rozhodování a bylo zřejmé, které z myšlenek reaganovského období budou používány i nadaále a které ne (např. vyžadování monetární disciplíny, ale ne monetarismus ve své čisté podobě). Navíc se domnívá, že i za prezidenta Reagana se Světová banka a Mezinárodní měnový fond k tržnímu fundamentalismu nikdy nehlásili a diví se, jak se termín, označující sadu politik stal označením ideologie. V té souvislosti zmiňuje názor Mosese Naima (2000), jenž se domnívá, že k tomu došlo z důvodu akutní potřeby nové ideologie, kterou by bylo možno milovat, nebo nenávidět.

Can one explain how a term that was invented to summarize the l

Citace

WILLIAMSON, John. What Should the Bank Think about the Washington Consensus? [online]. 1999 [cit. 2009-01-06]. Dostupný z WWW: <http://www.iie.com/publications/papers/paper.cfm?ResearchID=351>.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License