Zaverecna Prace

Úvod

Debaty o vzájemném vztahu ekonomického růstu a růstu populace probíhají už velmi dlouhou dobu a patří k nejdůležitějším tématům v rámci rozvojových studií. V této práci se pokusíme představit některé vlivné názory na toto téma a empirické poznatky o vztazích určujících tento vztah.

Názory a debaty

Počáteční období

Prvním významným autorem, který se zabýval dopadem poulačního růstu na blaho populace byl Thomas Malthus, jehož stěžejní dílo An essay on the principle of population vyšlo v roce 1798. Z něj pochází následující citace:

"Pokud není populace kontrolována, roste geometrickou řadou. Dostupná potrava roste ale pouze řadou aritmetickou. Krátké seznámení s těmito čísly nám ukáže nezměrnost síly první ve srovnání s druhou."

Jeho spekulace ovlivnily celou ekonomiku a jeho uvažování přetrvalo dodnes, přestože se jeho obavy v zemích jež studoval nikdy nenaplnily. Dostupná potrava stále rostla, zatímco růst populace se upomalil. V zemích moderního ekonomického růstu se problémem ukázaly spíše její přebytky než nedostatek. Pokroky v zemědělství zbavily obyvatelstvo strachu z fatálních neúrod a následných hladomorů. Naopak nedostatečná agregátní poptávka zapříčinila prodloužení světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století.

60. a 70. léta

V 60. a 70. letech nastal opětovný příklon k negativnímu hodnocení populačního růstu. Typickým příkladem je názor Roberta S. McNamary, tehdejšího ředitele Světové Banky z roku 1973:

"Největší překážkou společenského a ekonomického pokroku většiny lidí v rozvojovém světě je rychl populační růst …. Nebezpečí nezvládnutelných tlaků populace je podobné jako nebezpečí jaderné války. Obě hrozby mohou mít katastrofické následky, pokud nebudou rychle a racionálně řešeny."

Důvodů bylo hned několik:

  • bezprecendentní růst populace v rozvojových zemích
  • názor, že nedostatek aregátní poptávky je v případě zemí třetího světa irelevantní
  • propagace a zavádění programů na kontrolu populace státními a mezistátními organizacemi (např. United Nations Fund for Population Activities)

Pesimistické názory byly také v této době lépe teoreticky zakotveny. Vytvořily se přitom dva značně odlišné proudy myšlení:

  • první proud aplikoval maltuziánskou obavu z nedostatku půdy k obživě na přírodní zdroje. Zřejmě nejznámnějším představitelem tohoto proudu se stal Římský klub, zejména díky vé zprávě Meze růstu (Meadows et. al. 1972)
  • druhý proud se vztahoval k analýze vlivu růstu populace na úspory a investice. Mezi první a zároveň vlivné představitele tohoto proudu patřili Coale a Hoover (1958), kteří odhalili tři záporné efekty:
    • ztenčování kapitálu. Rychlý populační růst snižuje podíl kapitálu k pracovní síle.
    • věková závislost. Zvyšování výdajů na závislé členy domácnosti v nízkém věku, snižování úspor
    • změna směřování investic. Vzhledem k vysokému populačnímu růstu musí stát investovat více prostředků do neproduktivních odvětví, jako jsou zdravotnictví neo školství

Existovaly ovšem i vyrovnanější názory. Někteří ekonomové upozorňovali, že silný záporný vliv populačního růstu na ekonomický růst nebyl empiricky potvrzen. Mezi několik pozitivních dopadů měly patřit především vzrůstající výnosy z rozsahu, v určitých podmínkách též vyvolané technické změny v zemědělství.

80. léta

V této době se do hlavního proudu dostaly eklektičtější, méně pesimistické názory. Autoři se začali přiklánět k názoru, že populační problémy jsou pouze projevem jiných, hlubších problémů. Přispělo k tomu několik faktorů. Prvním z nich byly výsledky rozsáhlých empirických výzkumů, které nasvědčovaly tomu, že:

  • vliv technického pokroku (především v zemědělství), vyvolaného růstem populace, může převyšovat vliv klesající návratnosti
  • schopnost jednotlivců a firem přizpůsobit se nedostatků některých zdrojů a jiných výrobních faktorů
  • zřejmá nedůležitost některých efektů, o nichž se zmiňovali Cole a Hoover

Změnily se také politické podmínky. Společnost se navracela k tradičnějším názorům na rodinu, do popředí se dostábaly rodinné problémy, např. potraty. To vedlo ke zhodnocení a pročištění zhruba kvantifikovaných pojítek populačního růstu a ekonomiky.

90. léta

Publikace Ruperta Hoddera Development geography z roku 2000 zmiňuje, že v posledním období došlo k opuštění neomaltuziánských názorů a především uvědomění si, že populace není ani tak problémem, jako spíše cílem rozvoje. Viditelně také došlo k posunu rovnováhy od velkých, hrubě generalizujících projektů k menším, zakotveným v lokálním kontextu. Tento posun na úroveň jednotlivců, domácností a malých skupin je obzvláště významný v rozvojových zemích, neboť rozšířená rodinná domácnost je stále velmi důležitá jako praktická jednotka.

Populační faktory a rozvoj

Tato část opět vychází z práce R. Hoddera (2000).

Velikost

Mezi velikostí populace a rozvinutostí státu nebyla prokázána žádná souvislost.

Hustota

Názory na roli hustoty obyvatelstva se značně liší. Boserup (1993) např. vyjádřil názor, že pro nastartování rozvoje je nutná určitá hustota zalidnění. Na druhou stranu řada autorů považuje "populační tlak" za jednu z hlavních příčin chudoby. Nad touto příčinnou souvislostí lze ale ale vyjádřit pochybnosti - hustota zalidnění je často spíše vedlejším příznakem vnímané vhodnosti podmínek (fyzických, sociálních) pro osídlení. Tyto výhody se většinou projevují i nižší úrovní chudoby. Důležitou roli zde jistě hraje také úroveň technologického pokroku, jenž v tomto kontextu zahrnuje např. vyspělost dopravy, používání pokročilých technologií v zemědělství, apod.

Rozdělení

Zřejmě nejvýznamnější rozdělení obyvatelstva je na obyvatelstvo městské a venkovské, též urbanizace. Její hodnoty jsou však jen obtížně srovnatelné mezinárodně, zejména díky odlišné definici města - např. v Číně patří pod správu měst i rozsáhlé venkovské oblasti.

Populační růst

Autor uvádí, že poklesu populačního růstu ve světě je většinou trvale dosahováno rozvojem, vyjádřeným růstem reálných příjmů, spíše než zásahy vlád. Jako příklad uvádí činskou politiku jednoho dítěte, která zvláště ve venkovských oblastech přestává být uplatňována. Různí autoři se také shodují v tom, že vysoký populační růst není příčinou chudoby a degradace životního prostředí, spíše jejich symptomem. Jinak řečeno: "Chudí lidé nejsou chudí proto, že mají velké rodiny. Velké rodiny mají proto, že jsou chudí."

Tyto myšlenky, tolik odlišné od dřívějších neomaltuziánských, jsou důsledkem snížení rychlosti celosvětového růstu populace.

Existují však také státní politiky, které naopak usilují o zvýšení růstu určité skupiny populace. Kromě nacionálích hledisek se tu může jednat i o důvody související s rozvojem. Např. v Singapuru se stát snažil podporovat nárůst populační podíl vzdělaných rodin profesionálů. S touto politikou nicméně souvisejí problémy s vytvářením nových pracovních míst v průběhu rychlých technologických změn.

Střední délka života

Střední délka života je brána jako důležitý ukazatel úrovně rozvoje a je proto součástí Indexu lidského rozvoje i alternativního Happy planet indexu. Tento ukazatel však nemusí ukazovat ničivost některých demografických změn pro rovoj území - např. v Africe v důsledku AIDS poklesla střední délka života,ale hlavním problémem je nedostatek obyvatelstva v produktivním věku.

Stárnutí populace

Jestliže stárnutí populace je velkým problémem pro rozvinuté státy, pro rozvojové země jde o problém téměř neřešitelný. Typickým příkladem generace, postižené rychlým snížením přirozeného přírůstku jsou čínští baby boomers narozaní v 50. letech 20. století. kteří budou ve stáří podporováni jen jedním dítětem.

Migrace

Migrace má z hlediska rozvoje velký význam, protože ovlivňuje složení obyvatelstva země a má znatelný vliv na ekonomiku. Autor uvádí migraci číňanů do jihovýchodní Asie jako příklad převážně ekonomicky podmíněné migrace, která měla významné následky pro cílové oblasti. Někteří autoři se domnívají, že tito čínští emigranti hráli důležitou roli katalyzátoru ekonomického růstu v těchto oblastech. Např. v Malajsii Číňané dominují v byznysu a v podstatě platí, že každý vnitrostátní obchod projde na určité úrovni rukama čínského obchodníka. Podobně je tomu i v dalších zemích této oblasti.

Proč Číňané dosáhli tak výzmaného postavení v podnikání?

  • vysoká motivace (z důvodu jejich postavení jako migranta)
  • konfucianismem ovlivněná pracovní morálka a podnikavost
  • role čínských obchodních sítí
  • ale také:
    • byli ve správnou chvíli na správném místě
    • měli vlastnosti, které byly v souladu s potřebami evropských kolonistů
    • snášení těžké práce, menšího výdělku na jednotku prodaného zboží

Pro Evropana zvláštím rysem může být stigmatizace zábavy a odpočinku, zejména mezi strašími lidmi.

Modely vztahu populační růst - ekonomický rozvoj

Sestavení modelu, který by popisoval ekonomické změny v závislosti na růstu populace se ukazuje jako nemožné. Problémů je hned několik:

  • velké časové rozpětí, které by model musel zachycovat - minimálně 60 let (1 generace). Během této doby se často změní instituce a ekonomické prostředí, přičemž demografický vývoj je pouze jednou z příčin. Tyto institucionální změny se nedají snadno modelovat, často nejsou ani plně chápány.
  • velké množství zpětných vazeb, velká komplexnost modelu
  • je těžké vytvořit spolehlivou predikci populačního růstu, protože fertilita a mortalita jsou samy ovlivněny ekonomickým rozvojem
  • nedostatek dostupných dat omezuje možnosti verifikace takového modelu

Jednosektorový model

Jednosektorový model je nejčastěji používán. Uvažuje vliv velikosti populace na produkci jako celek. Pokud jsou výnosy při zvyšování rozsahu konstantní a podíl ekonomicky aktivních je v populaci konstantní, pak produktivita záleží na dalších ekonomických faktorech (půda, technologie, kapitál…). Nárůst populace pak bude mít negativní dopad na produktivitu z důvodu nadměrného využívání zdrojů. (pokud nárůst počtu obyvatel neovlivní i další faktory produkce)

Pokud jsou výnosy z produkce ovlivněny rozsahem této produkce, může populační růst ovlivnit růst produkce jednotlivce. Celkově negativní dopady vyššího rozsahu jsou neobvyklé a mohou nastat pouze v územích, kde je již značná hustota populace, pozitivní efekty mohly mít vliv na hospodářský růst některých v současnosti hospodářsky vyspělých zemí.

Vliv technologií lze chápat třemi způsoby:

  • Pokud je technologický pokrok nezávislý na faktorech podporujících růst populace, pak platí, že populační růst má negativní vliv na příjem jednotlivce
  • pokud je technologický pokrok zakotven v nárůstu lidského či fyzického kapitálu (lze říci, že nový kapitál je produktivnější než starý), pak může rychlejší populační růst podpořit uvádění nových technologií do výroby a tak má pozitivní vliv na výkon jednotlivce. Toto pravidlo však platí pouze přechodně.
  • růst populace může ovlivnit přijímání nových technologií i přímo. J.Arrow (1962) se např. domníval, že vyšší populační růst může mít pozitivní vliv na učení se vlastní činností.

Dualistické modely

Dualistické modely spadají do dvou kategorií. Model přebytečných pracovních sil (Labor-surplus model) předpokládá, že určité skupiny zaměstnanců jsou placeny více, než je jejich podíl na celkovém výkonu, zatímco Neoklasický model předpokládá, že zaměstnanec dostane zaplceno přesně podle svého produktu na celkovém výkonu.

Model přebytečných pracovních sil

Model přebytečných pracovních sil uvažuje přesun pracovní síly z relativně neproduktivního sektoru ekonomiky (např. tradiční subsistenční zemědělství) do produktivnjšího odvětví, např. moderní průmyslové výroby. Populační růst má pak negativní vliv na rozvoj, protože tradičnímu sektoru neubývá pracovní síly, přibývá nezaměstnaných a snižuje se nadhodnota, potřebná pro rozvíjející se moderní sektor. Modernizace tradičního sektoru (a tím i vyrovnání mezního produktu pracovníků) se tím odkládá.

Neoklasický model

Neoklasický model považuje zvýšený růst populace za méně negativní především z toho důvodu, že zaměstnanci dostávají pouze mezní produkt. Podle některých autorů má význam také zvýšená akumulace kapitálu, jež je důsledkem zvýšení podílu příjmů více šetřivých. Tyto faktory jsou důvodem méně pesimistického pohledu zastánců "revizionistické interpretace".

Vícesektorové modely

Vícesektorové modely se staly hlavní oblastí ekonomicko demografického výzkumu z důvodu špatné použitelnosti dualistických modelů pro konkrétní populační politiky a kvantitativní vyjádření vlivu populace. Jsou podstatně komplexnější z důvodu snahy o dokonalejší postižení struktury faktorů.

Obyvatelstvo je tak děleno podle:

  • věku
  • pohlaví
  • ekonomické aktivity
  • vzdělání
  • místa bydliště či pobytu

Produkce je dělena podle sektorů, někdy upřesněna podle místa. Výrobní faktory jsou rozděleny, za obvyklého zdůraznění demografické a vzdělanostní struktury pracovní síly. Poptávka je dělena podle komodit.

Při hodnocení těchto modelů je třeba vzít v potaz, že byly vytvářeny na základě základních teoretických vztahl zmíněných výše. Z těchto analytických předpokladů pak vycházejí i kvalitativní predikce. Analytické předpoklady přitom často vycházejí z výzkumu v oblastech, kde populační růst měl jasně negativní dopad (např. klesající výnosy) s omezeným vlivem prot tomu působících vlivů.

Vícesektorové modely přispěly k empirickým znalostem pouze omezenou měrou. To je nešťastné, protože kvantitativní zhodnocení je smyslem těchto modelů. Hlaním omezujícím prvkem je nedostatek dat ze zemí třetího světa. Při komplexnosti tohoto modelu se ukázalo použití analýzy citlivosti těžkopádné a málo přispívající ke generalizaci.

Konečně, málokdy byl splněn vlastní cíl těchto modelů - vyjádření nepřímého vlivu demografických nebo ekonomických jevů. Hlavním omezením je nedostatek dat, jež by odpovídala analytické komplexnosti.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License